Já jsem alespoň na chvíli dostal možnost se do těchto dvou odlišných způsobů života vcítit. Spolu s kolegyní a skupinkou nevidomých jsem totiž vyrazil na pěší tůru po skrytých zákoutích Žižkova a Královských Vinohrad. Trasa začínala před kostelem Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad. V době, kdy normálně piju ranní kávu a začínám procházet emailovou schránku, jsem napjatě stepoval na náměstí s myšlenkou, že tahle procházka po Praze bude stát za to.

Trasa začínala před kostelem Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad

Náš průvodce totiž nebyl stylově oblečený a čtyřmi řečmi obdařený mladý jinoch mávající deštníkem, ale jen "obyčejný" bezdomovec Honza. Tedy ne tak docela. Honza, který je velkým milovníkem knih, zpaměti recituje poezii a zná místa, kde bydleli a tvořili čeští umělci a spisovatelé. Honza, který žije na ulici od povodní v roce 2002 a kterého by nikdo neodhadl na bývalého kreativního ředitele přední marketingové agentury.

Honza je velkým milovníkem knih

Honza v jehož obličeji nebyla ani známka smutku, jen široký úsměv. Takže, tenhle Honza zavelel a pomalu vedl naší skupinu svou životní cestou od antikvariátu k antikvariátu. Na místa, kde vykupují knihy, které najde, protřídí a které ho živí.

Pomalu vedl naší skupinu svou životní cestou od antikvariátu k antikvariátu.

Honzu i většinu míst, kde jsme se zastavili, jsem už párkrát minul. Několik let jsem totiž na Vinohradech žil a spolu s Žižkovem je mám prošláplé skrz na skrz. Přesto to bylo tentokrát jiné. Nejenom Honzovým příběhem, ale i samotnou skupinkou "účastníků zájezdu". Najednou si totiž všímáte všech těch drobných problémů, které lidé se zrakem automaticky neřeší, avšak pro nevidomé mohou být nebezpečné. Například děravý chodník, špatně zaparkovaná auta, kluzké schody nebo semafor, kde červená pro chodce naskočí dříve, než vůbec vykročíte...

Vinohrady i Žižkov mám prošláplé skrz na skrz. Přesto to bylo tentokrát jiné. Nejenom Honzovým příběhem, ale i samotnou skupinkou "účastníků zájezdu".

Najednou si všímáte všech těch drobných problémů - Například děravý chodník, špatně zaparkovaná auta, kluzké schody nebo semafor, kde červená pro chodce naskočí dříve, než vůbec vykročíte...

Během naší antikvariátní pouti žižkovskou divočinou mě jedno místo zaujalo více než ostatní. Bylo to dole na Žižkově, kde jsme se zastavili u bytu spisovatele a žižkovské postavičky Jiřího Pavla. Jiří, syn známého prozaika, novináře a sportovního redaktora Oty Pavla, sice není tak slavný jako jeho otec, ale psaní je pro něho podobně smyslem života, který mu jinak těžce naděluje.

Dole na Žižkově jsme se zastavili u bytu spisovatele a žižkovské postavičky Jiřího Pavla

Stejně jako jeho otec trpí i Jiří Pavel těžkou duševní chorobou a také nevyléčitelnou důvěřivostí, která ho už několikrát doběhla. Když se Jiří od Honzy dověděl, že stojíme před jeho bytem a rádi bychom se s ním potkali, vyběhl z baráku značně rozhořčen a v náladě pod psa, ale během chvíle si nechal situaci vysvětlit a u pár cigaret se svěřil s těžkým osudem současného spisovatele, nejbližšími plány i vzpomínkou na svého otce.

U pár cigaret se Jiří svěřil s těžkým osudem současného spisovatele, nejbližšími plány i vzpomínkou na svého otce

Tohle pondělní dopoledne bylo jiné a bylo fajn! O sdružení Pragulic.cz jsem v pondělí sice slyšel poprvé, ale teď už vím, že né naposledy.

Pokud už tedy máte dost všech těch obvyklých a turisticky profláklých míst, koukněte na stránky organizace Pragulic.cz, vyberte si trasu nebo životní příběh jednoho z průvodců a zažijte Prahu trochu jinak!

Foto: Alžběta Čermáková

14.2.2014 | m.p Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout