Taneční projekt PKB “Occamova břitva“ osekává nadbytečné a klade vysoké nároky

Taneční projekt PKB “Occamova břitva“ osekává nadbytečné a klade vysoké nároky90%

Nový projekt Pražského komorního baletu zahrnující tři choreografie mladých českých a slovenských tanečníků derivuje na strohé scéně divadla Ponec intimní příběhy krátké metráže.

V něco málo přes 60 minut trvajícím představení tušíme vnitřní monolog Intelektuála (optikou Nikol Schneiderové, PKB), odvahu a zbabělost ve vztahu k seberealizaci – 2nd Chapter (tvůrce Šimon Kubáň, PKB) a banálně lechtivé skupinové „hemžení“ choreografie Eros Pala Kršiaka (HAMU). Všichni tři tanečníci tvořili pod vedením umělecké vedoucí Pražského komorního baletu Hany Polanské Turečkové a mimo přesně definovaných nároků na uplatňování principů pojmu „Occamova břitva“ jejich práci nespojuje nic.

Na diváka jsou přitom také kladeny docela vysoké nároky, neboť choreografie nenabízejí takřka nic navíc, a to ani líbivou prvoplánovou krásu pohybu, která by umožnila tetelit se v publiku blahem, ani tolik oblíbenou zřetelnou a až otravnou kritiku společnosti, citového a kulturního úpadku. Výrazivo je úderné, jasně formulované, profesionálně zvládnuté, čisté.

Intelektuál za doprovodu mluveného slova a experimentální hudby projektu Loscil prezentuje představu Schneiderové o tomto společenském statutu (anebo mýtu?) a říci se k tomu podle autorky dá pouze: "Vznikl člověk na pozoruhodném místě. Spatřil a zažil věci, kterým možná nikdy nebude moci porozumět. Setkal se s lidmi, kteří ho určitým způsobem nasměrovali. A toť vše…"

Choreografie 2nd Chapter se pro změnu nechala inspirovat dílem spisovatele Paula Coelha a využila k tomu příznačně esoterickou hudbu izraelsko-francouzského skladatele Armanda Amara. Jedná se o duet Jaroslavy Janečkové a Šimona Kubáně hledající životní cestu individuality, odhození zábran a zbavení se strachu z neznámého, netradičního, dosud nevyřčeného. „Jsem člověk, který jde světem a má po boku ďábla, k tomu, abych jej definitivně zahnal, nebo naopak přijal, si musím odpovědět na několik otázek,“ dodává k choreografii Coelho.

Závěřečná scéna připomíná skupinový sex příznivců rozmanitých choutek, kteří jsou navlečeni v rudý či fialový latex. Lacinost tématu však vyrovnává obrovská náročnost pohybů a k zešílení určené „ďáblovy varhany“ v hudbě komponované Sylvií Bodorovou indikují, že takhle nějak zřejmě vypadá peklo a jeho aspiranti! Tento dle choreografa Kršiaka „sci-fi balet o lásce“ konstruuje erotickou lásku ve všech zvrácených podobách a vyrovnává tak hladinu vášně, která tvůrci v současném tanci chybí. Poselstvím může být, že „není neřestí do bordelu vstoupit, ale spíše nemoci jej opustit“… Následující text je tak skutečně spíš slabým odvarem :-)

Vidím bouři, co nade mnou krouží
Vůně ticha v šatu slova,
Prší venku, prší doma
Dotek prachu na postel mi padá,
Je to boha pouště vláda
Kde trůn je šepot tichý,
Kde chybí sudý lichý.

Názor informuji.cz: 90%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Místo konání: Divadlo Ponec

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!