Na koncertu  v pražském Kongresovém centru byla již od začátku znát nápaditá a vtipná režie ve stylu, který k Vojtovi už zkrátka patří. To znamená nenucená konverzace s horním a dolním publikem, šlechtický oblek s jezdeckými botami, organizační pokyny pro odcházení na toalety v průběhu koncertu, přicházení muzikantů B -SIDE bandu z publika, instrukce k lovu krevet, kdo má koule na to, aby tlesknul do ticha, ať to klidně udělá a tak podobně.

Muzikantská složka pod vedením trumpetisty Josefa Buchty, za přítomnosti speciálního hosta, saxofonisty Michala Žáčka nás ve vysoké úrovni vystřelila za hranice jazz-swingového večírku. Měli jsme možnost proletět se všemi žánry a dokonce slyšet song Bohemian rhapsody ve svahilštině, dále pak nejlepší verzi songu Mercy, (původně od zpěvačky Duffy), kterou jsem kdy slyšela.

Vojta se nedostává do laciných, ohraných klišé, kdy se interpreti mění z lidí na stroje a brzy se spokojí s málem, ale zůstává v přítomném okamžiku, dostává se daleko za své možnosti a proto si může dovolit to pohodlí uvolňující atmosféry v podobě sundávajících fusekalí, aniž by to působilo trapně. Při rock´n rollové pecce si střihl taneční číslo za které by se nestyděl ani Elvis. Zkrátka nedovolil, abychom se ani na vteřinu nudili. Opravdu nevím, zda má Vojta v jeho malé, velké továrně na zvuky (od „Pilarky, Jamajčana, operního pěvce, psací stroj) u nás nějakou další konkurenci a moc se těším, jak se jeho dráha bude dále vyvíjet. Potěšila mě také píseň od Ondřeje Brouska, která nás díky Vojtovým scénickým schopnostem a  světelným efektům autenticky přenesla přímo do kupé, ve kterém se setká několik turistů různé národnosti a každý svým způsobem vstupuje do příběhu. Všechny role samozřejmě ovládá Vojta.

Když už jsme u těch rolí, Vojtovi role otce velmi svědčí, posunula ho zase o další level dál. Už to není žádné mládě, ale muž, kterému se s velkou pravděpodobností rozšiřuje publikum.

Zahraniční host Kurt Elling (USA) své spoluúčinkování v Kongresovém centru zahájil skvěle padnoucím songem Nature boy. Lezl mi mráz po zádech. Přesvědčila jsem se o tom, že kombinace těchto dvou hostů byla opravdu trefná a bavilo mě sledovat, jak se na jednu stranu bez obalu, na druhou stranu s pokorou hecují "Tak co umíš, co ti nadělili do vínku? Ukaž nám to!" Oba jsou důkazem, že zůstat svůj, plnit si své sny a podělit se o to s ostatními se vyplatí.

Třešní na dortu bylo krom závěrečné vánoční sladby několik přídavků ve formě songu o dívce, která mluví o jednom z nich a následná etuda na téma o kom ta dívka z písničky mluvila. Popichování v angličtině. Souboj dle potlesku publika překvapivě vyhrál zahraniční host Kurt Elling. Vtípky na téma mládí, stáří, výška, komentáře k sundávání si ponožek, smrádí Smell like teen spirit, následně souboj ve zvířecích zvucích. Chyběl mi tam už jen George Michael, Jammie Culumn, Michael Bubble a Scatman John!

Takže Vojtu Dyka spolu s B-side Bandem vřele doporučuji a to například 20. prosince 2013 v Lucerně, v rámci after-party Vánočního bazaru v mokré čtvrti, který spolu s přáteli již 10. rokem organizuje Vojtova partnerka a oblíbená herečka Táňa Vilhelmová.

Sloupek věnovaný pochcánkům a podělům, kterými se to v Kongresovém centru jen hemžilo:

Prosím vás, nepleťte si skvělý koncert s možností promenády směřující na toalety přesně v ten okamžik, kdy se na jevišti něco tvoří, někdo vyvíjí aktivitu, aby ostatní potěšil, pobavil.

Prosím, před koncertem, divadlem, se doma řádně vyprázdněte! Tu hodinu a půl, dvě hodiny by to vaše svěrače měly zvládnout. Těhotným a prostatným tento sloupek určen nebyl, pozor na lavinové efekty! Děkuji!

Foto: Tino Kratochvil

12.12.2013 | Volavka Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout