Abych nezačínala výčitkami. Křídla Vánoc se pyšní vynikající hereckou sestavou, dalo by se říct, českou špičkou. Takový David Novotný, Lenka Vlasáková, ale samozřejmě i Richard Krajčo stojí za připomenutí a možná i za hřích, proč ten snímek vidět. Hrají totiž poctivě, a je to z jejich postav opravdu cítit.

Hlavní problém Křídel Vánoc vězí v neúnosné snaze o napodobení americké (či možná britské, když šel do kin o týden dřív tak zábavný a povedený Lásky čas Richarda Curtise) produkce. Od prvních vteřin, kdy se před našima očima rozevírá předvánoční horečka v obrovském obchoďáku mezi rohlíky a klobásami (jak české!), vidíme hlavní postavy na barevném a blyštivém pozadí, dokresleném slaďoučkými písničkami v angličtině (jak americké!). Jak je již jasné ze synopse, děj se odehrává převážně v „jednom pražském nákupním centru“ (sestaveném jako lego tu z OC Chodov, tu z Globusu), kde na sebe čtveřice protagonistů neustále naráží, až se to jejich přátelství plně rozvine v posezení na střeše a popíjení ledového piva ve stejně tak ledovém prosinci. Zábavné řečicky, chození po parapetu a osahávání (jakoby mimochodem) Niny, postavy Vicy Kerekes – to vše k volnočasovým chvilkám čtyř zaměstnanců ve službách kapitalismu patří.  Nicméně jenom do té doby, než optika Tomáše navštíví v noci Anděl a daruje mu vzácné (a stejně tak škodlivé) schopnosti vidět do duší lidí. Tentokrát se ale navzdory americké tradici předvánoční zázrak neodehraje ve snu, nýbrž ve stavu alkoholového opojení.

Co se týče příběhu, tak by se všechny přehmaty daly téměř fyzicky nahmatat. Nepovedeným filmům by se dalo cosi odpustit, ale když scénář je tou nejslabší stránkou, to bychom zachraňovali těžko. Ženy, koně, dárky, andělé – všechno se míhá před divákem a postupně nás svádí na cestu pohodlného nevnímání a pousmání se nad naivitou a vyumělkovaností Křídel. Snad vám ani nemusím naznačovat, jak celá story skončí – jedná se přece o napodobeninu romantické komedie západního střihu, a proto se každému splní nějaké to přání před Vánoci. Vždyť když kouzlí kámoš, o „spravedlnost“ v kruhu těch nejbližších by už bylo postaráno.

O tom, že Vica Kerekes je hezká ženská, zajisté nikdo z nás nepochybuje. A tak by se dalo říct, že svoji roli na první pohled nezávislé, ale de facto láskou netknuté prodavačky zahrála na jedničku s hvězdičkou. Respektive kdyby bylo co hrát. Byla prostě stejná jako ve svých dalších filmech: trochu nedostupná a velice přitažlivá. Mužským hercům přináleží velká zásluha, že své trochu hloupé a nelogicky se chovající postavy (hlavně mluvím o zajíčkovi Jakuba Prachaře) ztvárnili důstojně a dokonce do nich vnesli trochu ze sebe, něco živého a opravdového.

Režisérka ve snímku s chutí pracuje s blízkými záběry, které jsou většinou zaměřeny na značku či výrobek (čemuž ostatně v podmínkách obchodního centra není vyhnutí). A tak se chvílemi zdá, že celý film zakládá na product placementu víc než na nějaké té zápletce, která se vyvíjí přesně dle našich představ a vyvrcholí pět minut před koncem. Zkrátka když každý herec vysloví to, co jsme ostatně už dávno v duchu vyslovili za něj. Možná by nebylo od věci si před vstupem do kina nasadit aspoň ty růžové brýle, které ve filmu Andělem oslepený optik Tomáš nosí, aby neviděl největší životní přehmaty.

Je celkem dobře známo, že stavět film na předpokladu, že ho zhlédne hloupý divák, se neosvědčilo. Ostatně už Jeffrey Eugenides, autor knižní předlohy „Smrti panen“, prohlásil, že „diváci jsou chytří, a nechtějí, abyste se k nim nikterak snižoval“. Křídla Vánoc jasně cílí na ženské publikum, které zamíří do kin v předvánočním období v očekávání zázraku a nebo s nevysloveným přáním, aby se nějaký ten zázrak splnil. Bohužel snímek, „pyšnící se“ primitivním příběhem a vyumělkovanými dialogy, nemá potenciál naplnit ani tyto vcelku oprávněné divácké naděje. 

Kdy a kde dávají film: Křídla Vánoc

14.11.2013 | Jana Krivenkaja Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout