Babička Boženy Němcové na Fidlovačce

Babička Boženy Němcové na Fidlovačce80%

Divadlo na Fidlovačce se rozhodlo zpracovat jeden z nejpopulárnějších literárních počinů české klasiky a výsledek přináší příjemnou podívanou pro mladého i staršího diváka. Slavnostní premiérou byla na divadelní prkna uvedena v březnu 2013, ale pořád patří ke stálicím repertoáru Divadla Na Fidlovačce.

„Štěstí – neštěstí – láska – manželství – kytička – hubička – dítě – smrt.“

Tato dětská říkanka vystihuje ústřední témata této divadelní hry. Nejsilnějším tématem je láska na více úrovních – láska k Bohu, přírodě, vlastenecká, milenecká, rodičovská…

Babička v režii a dramatizaci Jana Jirků zdůrazňuje kompozičně především jednu linii, a to osudovou lásku několika ústředních postav – žen.

Mytologizuje nešťastnou tragickou lásku Viktorky, v reálném čase vypráví milostný příběh vesnického děvčete Kristly, věnuje se také příběhu mladičké komtesy Hortenzie.

Objevuje se také retrospektiva ve vzpomínkách Babičky na svého zemřelého muže z dob, kdy byla mladým děvčetem. Ústřední téma lásky těchto žen se představuje na úrovni tragické i naplněné, melancholické i vášnivé, zničující i povznášející…

Sám režisér o této inscenaci říká: „Je to jednoduše o lásce, štěstí a lidském zoufalství všech těchto žen. O smrti. O základních věcech člověka - ženy. Ženy. Ženy! Ženy!! Ženy!!!“

Zajímavostí hry je linie samotné Boženy Němcové – dospělé Barunky, objevující se mezi samotným příběhem Babičky. Tato divákovi přibližuje, za jakých okolností autorka toto dílo tvořila a jak tíživý byl její osobní příběh.

Projev Elišky Balzerové v roli Babičky si rozhodně zaslouží uznání. Zaujme svou přirozenou elegancí, doslova kouzelnou grácií, až nadčasovostí. Babička v jejím podání je ženou laskavou a milující, ale také hrdou a důstojnou zároveň, s odpovídajícím životním nadhledem a poznáním. Sympatické je, že tato postava není postavou plochou, výlučně idylickou a jednotvárnou.

Přesvědčivý výkon podává také Iva Pazderková v roli kněžny, kde její naoko sebevědomé, tak trochu nadřazené vystupování kontrastuje k citlivému a vnímavému nitru, ve kterém Babička a její blízcí najdou uznání a pochopení.

Stranou nezůstává snad nejdramatičtější postava celé inscenace, postava Viktorky. Naopak, Barbora Mošnová se této role shostila opravdu bravurně a natolik důvěryhodně, že diváka okamžitě vtáhne do děje a přesvědčí, že je opravdu živlem plným vroucích emocí a bolestné tragiky.

Energickým ženským prvkem je také sympatická Marie Doležalové v roli Kristly, typického vesnického děvčete plného ideálů, síly, na druhou stranu silně ukotveného v dobové realitě.

Za zmínku stojí také výkon mladičké Aniky Menclové. Barunka v jejím předvedení je nejenom nejstarší vnučkou, jedním ze čtyř sourozenců, ale je také vnímavou pozorovatelkou vnějšího i vnitřního světa, laskavou i pomáhající zároveň, již vše s citlivým vedením Babičky intenzivně vstřebává. Chvílemi se objevuje také v linii dospělé Boženy Němcové a nutno říct, že i v této poloze vyznívá věrohodně. Oscilaci mezi dětským a dospělým prvkem zvládla přes svůj věk opravdu elegantně.

Příjemným a veselým zpestřením hry jsou dětské role, které působí autenticky, hravě a nefalšovaně. Vyprávěčem a jakýmsi pojítkem příběhu je kromě Babičky postava všudypřítomného myslivce. Pravidelně se zde také na podtržení konkrétních obrazů a linií příběhu objevuje symbol černé smrti a bílého života.

Scénograf  Pavel Kodeda a kostymérka Andrea Králová připravili typickou staročeskou lidovou scénu, s folklórními obrazy a prvky lidové slovesnosti, jejímž základním kompozičním prvkem je barevnost a kontrast. Sympatické je využití prvků stínového divadla, jež místy vyznívá opravdu efektně.

Autentičnost prostředí dotváří staročeské lidové písně, pořekadla a přísloví, obřady i tance. Jazyk lidu je chvílemi až archaický, v protikladu s kultivovaným projevem vrchnosti, nejvíce markantní v projevech Babičky a kněžny, nebo komtesy, mladičké Hortenzie, služebnictva i vesničanů. Kontrast dvou světů podtrhávají také účelně zvolené kostýmy, barevná jednoduchost lidu oproti rafinované strojenosti bohatých.

V protikladu zde stojí zrození a smrt, láska i zklamání, svět chudých a pánů, Bůh i světskost, retrospektiva a přítomnost, melancholie i napětí. Důstojnost a patos se chvílemi mísí s humornými, místy až komediálně žoviálními prvky děje.

Co říct na závěr? Divák se může těšit na nadčasový, dojemný i zábavný příběh pro celou rodinu, komplexně zachycující koloběh života na pozadí pozoruhodných historických událostí. Je to hra plná zvratů a dynamiky, smíchu i slz a lidové idyličnosti s nadčasovým poselstvím v duchu známé citace stejnojmenné povídky Boženy Němcové „Šťastná to žena…“.

foto: Roman Černý

Názor informuji.cz: 80%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Místo konání: Divadlo Na Fidlovačce

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!