Paní Burešovou očekávaly přibližně dvě desítky jejich příznivců a obdivovatelů. Akci zahájila p. Šmejkalová, pořadatelka festivalu Femina Film, jehož bylo autorské čtení součástí. Saskia Burešová na úvod uvedla, že se nyní nachází spíše v roli zpovídaného, protože by nerada jako ostatní autoři, kteří mluví o svých knihách, řekla, aby si ji čtenáři přečetli a sami si udělali názor. Vladimír Chadima, spoluautor, si podle svých slov knihou a spoluprací se Saskií Burešovou splnil sen. Spolupráci s autorkou si také nemohla vynachválit Božena Štofková z nakladatelství JOTA. Vypadalo to, že Saskia Burešová rozdávala radost již při psaní knihy.

Po těchto úvodních slovech začala krátká autogramiáda. Kromě novinky „Saskia: Co jsem ještě neřekla“ bylo možné zahlédnout v rukách zájemců o podpis i památníčky a fotografie.

Následovalo všemi očekávané autorské čtení. Pro lepší představu o knize seznámila autorka přítomné s názvy kapitol. K přečtení zvolila spíše vzpomínkovou kapitolu „Setkání s osobnostmi“, kde se mimo jiné zmiňuje o Eduardu Hakenovi, Miroslavu Horníčkovi a dr. Ludvíku Součkovi a kapitolu mnohem veselejší s názvem „Chybovat je lidské“ zahrnující nejrůznější přeřeknutí hlasatelů i hlasatelek, včetně těch autorčiných. Po těchto dvou kapitolách získali návštěvníci během besedy prostor k dotazům. Zajímalo je například, kde se Saskia Burešová naučila tak pěkně mluvit, zda-li by byla schopna řečnit na pohřbu, jestli autorka sportuje a zákulisí pořadu Kalendárium.

Beseda skončila, ale když paní Burešová viděla, jak jsou všichni pěkně usazeni, přečetla ještě jednu kapitolu, a to „Dopisy diváků“, nejen o ctitelích a jejich žárlivých manželkách. Poté se již všichni pozitivně naladěni s autorkou rozloučili potleskem.

Fotografie: Tomáš Trkan

Zdroje: osobní návštěva akce

1.11.2013 | Tomáš Trkan Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout