„Když někdo miluje ženu, miluje tu nejlepší na světě – neboť každý zajisté milujeme tu nejlepší – a to už je víra. Nevěřící nemůže milovat. Ten se zamiluje dnes do jedné a za rok do druhé. Duše takových lidí je roztoulaná – žije neplodně, a to je nesprávně.“  L.N.Tolstoj

Petrasova dramatizace románu pojednává o hledání individuálního životního štěstí, štěstí v lásce. Tím otevírá nadčasové téma inspirované tradiční klasikou.

Děj Tolstého předlohy se soustředí na příběhy tří žen a čtyř mužů. Vypráví o konfliktních a tragických následcích jejich tužeb po absolutní a bezvýhradné, bezpodmínečné lásce.

Hra monitoruje mozaiku lidských osudů státního úředníka Karenina, velkostatkáře Levina, mladičkou Kitty a její sestru Dášu, provdanou za záletníka Stefana. Náhodné setkání důstojníka Vronského a Anny rozpoutá požár emocí, vášně i hluboké vnitřní tragiky v touze po hledání svobody a prostého lidského štěstí, jež není svázáno strnulými společenskými normami a konvencemi. Děj neopomíná ani malého synka Kareninových, jež v celkovém konceptu hraje jednu z klíčových rolí.

Všechny postavy tvoří kompaktní propojené puzzle, v jehož popředí stojí Anna. Zpočátku krásná, energická, elegantní žena, propadá postupně zoufalství, odsouzena a zavrhnuta všemi, vnitřně osamocena a rozpolcená. Tyto své útrapy dobrovolně ukončí morfiem.

Hlavní představitelka Anny, Tereza Vilišová, byla za tuto roli právem nominována na Cenu Thálie 2012 za mimořádný jevištní výkon. Doslova fascinující je precizně a důvěryhodně ztvárněna kompletní emoční škála pocitů hlavní hrdinky. Divák tak už není pouze pouhým nezúčastněným pozorovatelem, do příběhu je tímto živým sugestivním dramatem doslova vtažen.

Ani zbylé postavy zde nepůsobí nevýrazně. Jejich příběhy jsou rozvíjeny zcela rovnocenně, paralelně ve všech liniích, nejsou statické a postupně se vyvíjí. Intenzivně svádí své nejhlubší vnitřní boje. Nepřehlédnutelným prvkem v kompozici scény a herců je skutečnost, že nehrající postavy často dokreslují a dotváří scénu svou stylizovanou přítomností, nestrannými komentáři, popěvky, mimikou…

Karenin: „Cítil se teď asi jako člověk, co celý život chodil po hezké ulici a teď najednou zjišťuje, že ta ulice žádnou ulicí není, že to je most a že se ten most právě hroutí. A Karenin si říkal, tahle ta propast, to kam se právě propadám, není nic jiného, než skutečný život.“

Vronský: „..Jeho vnitřní životní křivka stoupala směrem vzhůru, i když nijak přehnaně, ale ano, přece jen stoupala vzhůru, jenom kdyby ho tak příšerně nebolely ty zuby.“

Kostýmy rovněž korespondují s celkovým charakterem a následným vývojem postav. Nevýrazný, konformní a zásadový Karenin obléká staromódní vestu a svetr, Anna ze začátku zářící v krásné červené róbě se ke konci svých dnů spokojí se šedým nevýrazným hávem.

Scéna je sice minimalistická, ale velice tvárná a proměnlivá, efektně využívající kontrast světla a tmy, kulisy občas slouží k doslova akrobatickým výkonům protagonistů. Výraznou součástí scény je bílá zeď, prostor pro vyjádření těch nejhlubších nefalšovaných emocí, psaných černým uhlem.

Ústředním a klíčovým prvkem dramatu, ve všech jeho aspektech je kontrast. Kontrast symbolu světla a tmy, černé a bílé. Mísí se zde hovorové až vulgární výrazy s eufemismy, živelnost s dětinskostí až naivitou, moderní hudba 90-tých let koexistuje vedle klasiky. Kontrast a rozpor se objevuje v emocích všech protagonistů a chvílemi připomíná turbulentní jízdu na horské dráze. Vedle sebe se zde objevují pocity euforie i zoufalství, hledání i rezignace, svoboda v protikladu ke konvencím.

Zajímavostí je er-forma, forma vypravování ve 3. osobě. Autorský vyprávěč zaujímá takto postoj nezaujatého a nestranného pozorovatele průběhu děje. Zaznamenává zde nejhlubší pocity nitra postavy a sbližuje se tak s vyprávěčem v 1. osobě, zároveň vyprávějícím i prožívajícím. Identifikace se prolíná současně s odstupem a nadhledem.

Celkově se jedná o všestranný, detailně propracovaný experiment v moderním ponětí, citlivě  využívající prvky původního tématu ruské klasiky, jenž Tolstoje neurazí a současníka nudit nebude.

foto:KIVA

23.10.2013 | majko Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout