A na jeho břehu? Jezevec. Nutno podotknout, že s vlastní dcerou. K tomu snad už ani nelze nic dodat, publikum ví své… A Dušek? Ten se na pódiu zoufale snaží schovat za mikrofon v křeči smíchu. Moc se mu to tedy nedaří, ale v takových chvílích zachraňuje situaci věčně seriózní Pjér se svou basovou kytarou; vrací tak svého spoluhráče zpátky na zem a k počátku všech složitě propletených a částečně zapomenutých významů.

To Konopáskovi sedícímu za bicí soupravou tahle starost odpadá. Občas, jak říká Dušek, „do něčeho třískne“, sem tam zatroubí na trumpetu a tajemstvím je, jak vůbec vycítí změnu na poli jazyka a přetransformuje ji do hudby.

Jak už jsem naznačila, nebyla to tentokrát žádná sranda, museli jsme se potýkat nejprve s Wittgen-Einsteinem, pak s Máchou a Erbenem, někdy v půlce představení jsme zaskočili do Immanuelovy Kantýny (a při té příležitosti také na skleničku „an Sich“ do bufetu), přičemž večer korunoval svým zápisem Jaroslav Foglar, „ten voyer dětské duše“.

Všechno se po necelých dvou hodinách znovu uzavřelo, jako elipsa lemující ono klíčové jeZERO. Jen pohlédnout do jeho DNA. Snad zbývá jen poslední otázka a to: „Kdo bude platit Daně?“. Protože ta má, chudák, zřejmě málo. Jo Dana. Dobrá A Neškodná Antikoncepce. Pjér la Šé´zřejmě ví, o čem mluví.

Pochybnosti? Ale ne, to je prostě klasická Vizita. Divadlo žijící svým vlastním životem, občas nedostižně utíkající hercům, hudebníkům i osvětlovači, jindy jdoucí jim naproti, ba přímo rovnou na ruku. Nikdo neví, co se ten večer v Arše stane, co vykouzlí skupina senzitivních osobností z několika málo slov, která známe z plakátu v tramvaji…

10.10.2013 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout