V nádherném areálu v centru Kadaně vyrostlo festivalové městečko. V něm se kromě hlavní scény nacházela také dvě menší pódia. Samozřejmě nechybělo mnoho jídla a pití. Brány festivalu se otevřely 20. července v půl desáté. Již od desíti začala hrát první kapela. Veliký areál, ze kterého byl překrásný výhled na městské hradby, zaplňovali první nedočkavci. Ačkoli jsem si zpočátku myslela, že je zde dostatek místa, za chvilku již festival praskal ve švech.

Na rozjezd zahrála skupina Love Makers. Tahle domácí kapelka rozehřála první návštěvníky svými písněmi v rytmu funku a soulu. Po nich nastoupila na hlavní scénu plzeňská partička Mandrage. Ta původně neměla na festivalu vůbec vystoupit. Přijela totiž jako „náhrada“ za Ewu Farnou, která nemohla vystoupit ze zdravotních důvodů, a kapelu Peter Bič Project, která se rozhodla zůstat déle ve Švédsku. Mandrage se ale ukázali jako velice dobrá volba, protože přitáhli velké množství lidí, kteří se nemohli jejich show dočkat. Koncert byl ale ze začátku poměrně ospalý, pravděpodobně kvůli tomu, že vystupovali už v jedenáct hodin. Nakonec se však rozjeli a předvedli vystoupení, na které jsou jejich fanoušci zvyklí. Publikum si dokonce vyprosilo i jednu písničku jako přídavek.

Po Mandrage hlavní scéna osiřela a pozornost návštěvníků se přesunula ke dvěma menším stagím. Na jedné si mohli poslechnout rock od Kofe-in, na druhé od skupiny Jackye. Poté se jejich zájem obrátil zpět k hlavnímu pódiu, kde již začínala kapela Clou. Stejně jako velké množství diváků, kteří se postupně rozcházeli od stage, ani mě Clou příliš nezaujali. Většinu písniček mají podobných, takže jejich vystoupení začne člověka brzy nudit. Jejich opakem byly následující dvě partičky, které hrály bohužel současně – Rybičky 48 a Dymytry. Tato vystoupení publikum bavila a lidé se konečně pořádně odvázali. Po nich zahrála partička UDG, která je na letních festivalech jako doma. I ta si dokázala získat své fanoušky. A málo jich skutečně nebylo.

Pro příznivce undergroundu zahrála legenda The Plastic People Of The Universe a Underground Superstar. Ty vystřídal písničkář Xindl X, který pobavil fanoušky svými největšími hitovkami. Na scéně vystoupila první zahraniční hudební skupina. Tou byla banda The Dirty Youth, která dorazila z Velké Británie. Růžovovlasá zpěvačka předváděla svou show, zatímco na jiné stagi bavilo Vítkovo Kvarteto bigbeatové nadšence. Nechyběly ani písně od skupiny Eddie Stoilow. Své „cirkusové“ představení dovezl také rockový revival Waldemara Matušky Walda Gang, který tentokrát vystupoval bez ohnivé show. Pro příznivce metalu přijela zahrát až z Nizozemska kapela Delain.

V devět hodin večer začalo vystoupení jedné z nejočekávanějších kapel festivalu. Na pódium nastoupila skupina Kryštof. Ta předvedla skvělý koncert a sklidila za něj zasloužený aplaus. Posledními kapelami na malých scénách byly Krucipüsk v čele se zpěvákem Tomášem Hájíčkem a němečtí Eskimo Callboy, kteří zahráli několik metalcorových pecek. Konečně se začala blížit jedenáctá hodina večerní a s ní také vystoupení největší hvězdy festivalu – finské skupiny The Rasmus. Na pódium přišla čtveřice muzikantů v čele se zpěvákem Laurim, kterého si pamatuje snad každý z dob, kdy jejich největší hity bombardovaly hitparády. Scéna vypadala ohromně, světelná show byla dokonalá, fanoušci se mačkali co nejblíže ke svým hvězdám, ze všech stran se ozýval potlesk a pískot. Chyběl už jen nezapomenutelný hudební zážitek. Ten se ale v mém případě rozhodně nekonal. Možná to bylo přehnanými představami, asi jsem od nich očekávala víc. Chvilkami mi dokonce připadalo, že je to ani moc nebaví. Každopádně nemohu mluvit za všechny. Mnoho lidí skandovalo a dle reakcí budou na koncert ještě dlouho vzpomínat. Já jsem ale nevydržela ani do konce a společně s dalšími se odebrala zpět domů.

Během jednoho dne si vyslechnout tolik skvělých kapel se jen tak nepoštěstí. To, co ale získalo můj obdiv, byl především areál festivalu. Tomu se může jen málokteré místo rovnat.  

23.7.2013 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout