Právě slabá informovanost často vede k tomu, že čeští rodiče s videohrami spíše bojují, než aby využili jejich nezpochybnitelných předností. Portál Jakouhru.cz, který rodičům přináší recenze her upozorňující na jejich přednosti i rizika, sebral dohromady nejčastější problémy, se kterými se rodiče setkávají, případně by na ně v souvislosti s hraním videoher neměli zapomínat. V konzultaci s dětským psychologem následně vznikl tento manuál, který je určen všem, jejichž děti hrají nebo zanedlouho budou hrát videohry. Podle průzkumu ISFE se to týká drtivé většiny rodičů.

Na co v souvislosti s videohrami nezapomínat:

Vhodný věk

Hry mají vždy nějaké věkové určení či omezení. Je krajně ošemetné zejména to, pokud rodiče nechají své dítě hrát hru, jejíž sdělení nechápe a omezuje se na jednoduše pochopitelné fragmenty, jako jsou třeba násilné scény nebo dosahování odměny. Pro téměř každou věkovou skupinu přitom existují herní alternativy, které pobaví a navíc mají i pozitivní přínos. PEGI rating nebo portál Jakouhru.cz věkové doporučení poskytují.

Obecná vhodnost typů her

Více než jinde zde platí: dobrý sluha, zlý pán. Počítačové hry nejsou negativním fenoménem dnešní doby. Hra, sama o sobě, byť má elektronickou formu, může mít vzdělávací, rozvojový nebo výchovný potenciál. Hry tak mohou rodičům dobře sloužit jako podpůrný prostředek výchovy a vzdělávání svých dětí. Pomocí počítačových her lze u dětí zlepšovat jejich vnímání, postřeh, pozornost, ale také rozvíjet jejich trpělivost, logiku, komunikaci, řízení i sebe-řízení, spolupráci atp.

Kolik času by dítě mělo trávit s počítačovými hrami?

Určit přesnou hranici času stráveného na počítači, který je pro dítě ještě vhodný, není zcela jednoznačné. Čas u hry může být pro dítě velmi produktivní a hlavně mnohem aktivnější, než třeba pasivní sezení ve škole. Dle doporučení některých odborníků by dítě předškolního věku nemělo na počítači trávit více jak 20 až 30 minut za den, v mladším školním věku kolem 1 hodiny a od 10 let průměrně 1 až 2 hodiny denně.

Ale existují i v praxi osvědčené alternativy, např. 14 dní bez omezení a 14 dní vůbec (ve vyšším věku dítěte). Lze tak dosáhnout toho, že si dítě najde nějakou trvalou náplň volného času, která není pouze výplní času mezi videohraním.

Omezovat dítě, co může v "povoleném" čase u počítače dělat?

Rodič je vychovatelem a v této roli samozřejmě dělá i to, že dítě vhodným způsobem omezuje. To platí jak o čase, tak i obsahu. Je to ale samozřejmě nutné dělat s určitou mírou poučení, protože nejlepším doporučením pro děti je, jak se ví, přísně zakázané ovoce. Kontrola toho, co dítě na počítači dělá, je do určitého věku nezbytnou součástí toho, aby rodič správně zhodnotil situaci a zvážil případný zásah. Co je ale nejdůležitější: dítěti je to potřeba zcela upřímně a otevřeně vysvětlit.

Mluvte s dětmi o hrách

Jak už bylo řečeno, s dětmi je potřeba o hrách mluvit. To ale neznamená udávat jim příkazy a omezení. To znamená dozvědět se, jaké hry je baví, proč tomu tak je, co si z nich odnášejí, čeho se případně bojí nebo co je od některých her odrazuje. Nejlepší cestou, jak se s hrami seznámit, je si hru sám s dítětem zahrát. Mimochodem, hry mohou být téma zcela přirozených rozhovorů mezi rodiči a dětmi, a to je přesně ten typ komunikace, který vytváří pevné vztahy.

Jak dostat dítě od počítače, jak dítě přimět k dalším aktivitám

Nejlepší je pochopitelně jít dobrým příkladem. Zejména tehdy, pokud rodič sám pracuje s počítačem a dítě vidí, že u něj tráví hodiny denně. Těžko pak vysvětlovat, že to je něco nebezpečného.

Vlastní příklad skutečně zabírá ze všeho nejvíc a nejlépe, myslete na to, pokud uvažujete o tom, jak dítěti nabídnout i nějakou jinou perspektivu než je jen počítač nebo videohra. Výběr alternativ jako takových je samozřejmě široký a vesměs pracuje v nějaké formě s pohybem. Ten je skutečně důležitým „únikovým východem“ od přemíry videoher. Jak pro děti, tak pro rodiče …

"Dítě to vidí u spolužáků"

Pokud chtějí rodiče dítěti některou hru zcela zakázat, tak by si pro své rozhodnutí měli připravit jasné a věcné argumenty. Vliv vrstevnické skupiny začíná v průběhu školní docházky převládat nad vlivem původní rodiny, zejména s nástupem na druhý stupeň ZŠ. Proto je třeba si uvědomit, že výběr vhodných her pro naše dítě můžeme v pozdějším věku ovlivnit jen v omezeném rozsahu, protože již nelze mít nad jeho chováním absolutní kontrolu. Platí, že otevřený a pro dítě pochopitelný přístup rodičů může v období ztráty absolutní kontroly hrát velmi významnou „smírčí“ roli.

Závislost

Závislost na videohrách je klinicky potvrzený fakt. Časté hraní na počítači může maskovat jiné problémy i snahu před nimi uniknout mimo realitu. Rozeznat, zda se již o závislost na hraní jedná, je však složité. Na Jakouhru.cz najdete kompletní přehled příznaků, na které by se měli rodiče zaměřit. Pokud je rozpoznají, neměli by zapomínat, že trest nic neřeší. Děti v případě závislosti, na čemkoliv, potřebují velmi obezřetnou pomoc, nikoliv ponížení a frustraci vyplývající z trestu.

Jak vybírat vhodné dárky pro dítě, které rádo hraje počítačové hry?

Cílem jakéhokoli daru by měla být především snaha potěšit druhé. Je však pravdou, že se ve výsledné volbě daru odráží i osobnost darujícího, který také od obdarovaného mnohdy něco

na oplátku, často nevědomě, očekává. Pokud víte, že videohra udělá vašemu potomkovi největší radost, můžete ji bez výčitek svědomí volit jako vhodný dar za předpokladu, že bude přiměřená věku dítěte a nebude jinak škodlivá. Vhodným vodítkem může být například portál JakouHru.cz, který shrnuje jak učební (rozvojový) potenciál her a rizika, tak jejich zábavnost.

Stále však platí, že bychom počítačové hry neměli nadměrně používat jako prostředek odměny či trestu ve výchově, abychom nezveličovali jejich důležitost v životě dítěte.

Rady rodičům: http://www.jakouhru.cz/Article/Detail/32/rady-rodicum-dite-a-pocitacove-hry/

18.7.2013 | Redakce Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout