The Best of Akt vzdává hold tradici českého aktu, která sahá až k jeho zakladateli Františku Drtikolovi.

Už jemu nešlo v aktu jen o samotnou nahotu. Postupem času se víc a víc stávala spíše prostředkem k vyjádření myšlenek a pocitů. Výstava nabízí něco jako kroniku českého aktu, jak se za posledních padesát let proměňoval. Od, dnes již klasika, Tarase Kuščynského po dekadentního Antonína Tesaře.

Harmonie s přírodou, dívky propletené s kmeny stromů, jako by to byly lesní žínky, které stráží les před okolním světem. Tím okolním světem byl tehdy tuhý komunismus, ve kterém působily psychologické portréty Tarase Kuščynského, kdy pokládá ženské tělo do přírody a nechává splynout v jedno, jako osvěžující vánek, zejména pro mladé lidi. Jeho obrazy evokují jemnost a snovost.

Obrazy Jana Saudka, snad nejkontroverznější osobnosti české fotografie, na této výstavě překvapivě netvoří kontroverzi největší. Stejně jako Taras Kuščynskyji i Jan Saudek už je jistým způsobem také klasik. Publikum si už dávno zvyklo na jeho živočišné výjevy. Což ovšem neznamená, že by se stal okoukaným, vůbec ne. Právě jeho snímky mi na celé výstavě připadaly nejzábavnější. Ironie, s jakou zachycuje život, je skvělá.

Výstava je kontrastní, i co se výběru modelů týče. Robert Vano si pro své obrazy vybírá převážně mužské modely. Předkládá nám jemný, intimní a hravý portrét mužské homosexuality. Díky kolorování navíc vypadají snímky jako z počátku minulého století, což je jistým způsobem také úsměvné.

Pavel Brunclík touží po dokonalosti. Se svým souborem Geometrie nahoty může být spokojený, jelikož se zdá, že dokonalosti bylo dosaženo. Ovšem dokonalost nebude jen díky fotografovi, ale i díky modelům. Brunclík fotografoval baletky a baleťáky z Národního divadla, kteří jsou dokonalí sami o sobě. Snímky jsou krásně ladné a čisté.

A nakonec ta největší kontroverze ze všech a možná i kýč. Při prohlížení fotek Antonína Tesaře se vám skoro určitě zkřiví tvář do šokujícího výrazu a hlavou vám začnou lítat slova jako hnus, šílenství, dekadence a absurdita, někdy i trapnost. Formou obrazy připomínají portréty malířů z Karlova mostu. Obsahem a způsobem vidění světa zase Davida LaChapellea.

22.5.2013 | Alžběta Čermáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout