Stano se poprvé veřejně oblékl do barvy. Sice jen na dvaceti vystavených snímcích, ale pro diváka, který aspoň trochu zná jeho dosavadní tvorbu, bude výstava menším barevným šokem. Ne však nepříjemným, naopak. Většinu fotografií tvoří inscenované akty, kdy si Stano hraje s tvary, linkami, křivkami, světlem a s barvou. Právě díky autorově hravosti u dvaceti snímků strávíte více času než u kdejaké větší výstavy. Když se na každý snímek podíváte poprvé, nestačí to. Ani druhý, ani třetí pohled. Nakonec je to jako hlavolam, který musíte rozlousknout. Přejíždíte po snímku od shora dolů, zleva doprava a všemi možnými směry, někdy se trochu pozastavíte a mírně začervenáte, jelikož váš zrak zrovna dopadl na ženský klín.

Jednoduše vás bude bavit přemýšlet nad skrytým smyslem skoro každého snímku. Například snímek Má vlast – ženské tělo v pokořující pozici, na hlavě a na rukou modrou punčochu, na spodní části těla červenou a trup zůstává odhalen. Má vlast symbolizuje českou vlajku, český národ. Dívka je sice ohnutá, ale jako by se každou chvíli měla zvednout a ukázat svou hrdost.

Dalším unikátem je, že vůbec poprvé Stano vystavuje své starší snímky z archivu společně s novými. Je pak zajímavé porovnávat, jak se Stanova tvorba, sice jen trochu, ale přece jen mění. Prezentované fotografie vznikaly v posledních třiceti letech autorovy tvorby. Z ranější fáze jsou ke zhlédnutí dva autoportréty. Výstava potrvá do 16. června.

22.5.2013 | Alžběta Čermáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout