„Pěkně jste to tu zadejchali, musím zase ladit,“ okomentoval Jarda Svoboda po nějaké třetí písničce. Je pravda, že zimou nikdo vyloženě netrpěl, ale tropické klima, stejně jako pohodová atmosféra každého koncertu skupiny Traband, tak nějak k celkovému dojmu už patří.

Po pásmu známých starých fláků jako Orel a panna, O malém rytíři či Historka z podsvětí přišla řada na věci z posledních dvou alb – Domasa (2010) a Neslýchané (2011). Zopakovali jsme si, že Co se v mládí naučíš, to je v stáří na h…, mihli se kolem nás Indiáni ve městě (/ve mně jste) a slyšeli jsme i tragickou historku o tom, kdo že si vlastně zaslouží statečnou druhou polovičku – Taková ženská.

V zápětí jsme po výměně prasklé struny putovali ze Smíchovského nádraží společně s Černým pasažérem a pověděli si o syndromu vyhoření s písní Pálíš, doutnáš, nehoříš. Krasojezdkyni už musel místo ochraptělého Jardy převzít bubeník Václav Pohl a nakonec to dopadlo výborně, protože fanoušci se stále dožadovali dalších a dalších přídavků, naprosto nečekaně: „Pojďte klidně na pódium, kdo to znáte a chcete si zazpívat, my vám budem k tomu ale jenom hrát, už fakt nemůžu zpívat!“ Mezi lidmi to jen šumělo, ale nikdo dlouho nenašel odvahu jít sám zpívat.

Nakonec vylezl z publika jistý Filip, man in black, a s ležérní sebejistotou zarapoval místo Jardy Svobody Lovce lebek! Klub nebyl dlouho k utišení, ale další písničku si už nevytleskal. Na nové počiny těchto sympatických držitelů několika Andělů, citlivých poetů i vypravěčů pivních a zbídačených příběhů se můžeme těšit zas až za rok. Že tihle pohodáři dokážou rozparádit nejen přední pozice, ale i přimět své posluchače k zamyšlení, snad dokáže spolehlivě každý z jejich koncertů. Tenhle byl ale ve své spontánnosti naprosto jedinečný!

23.3.2013 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout