21.3.2013 (Praha), Palác Akropolis

Jessie si jako předskokana vybrala netradiční ukrajinsko-americké 2-3 členné uskupení Artami, které se hodí spíš do psychodelického prostředí, pro velmi alternativní publikum než pro nekompromisní čekatele na velkou bombu. Uvádím 2-3 člennou kapelu, protože klávesista po úvodním songu zmizel, pak se vrátil, pak zase zmizel a pokud se nevrátil znovu, určitě se skvěle baví v černé díře doteď.:)

Talentovaná zpěvačka byla něžná jako květinka, s příjemným hlasem se mazlila a bruslila do zastřených výšek, a vůbec, tak nějak v černých, v krátkých, průsvitných šatičkách působila velmi skromně a mile. Bohužel dál se za své hranice nedostala, ukázala nám, co umí v deseti minutách, zbytek času však vyplnila monotónním requiem.  Jako kdybychom tam nebyli. Nedokázala si udržet pozornost českého publika. Kytarové sólo pro mě nikdy neznělo tak tupě jako v tomto případě. Chvíli bych interpretku přirovnala k Susan Vega, ale za doprovodu kytary songy působily ploše, občas disharmonicky, bez melodie, bez kontur. Kdo přišel na Jessie, sotva se nabažil  libého zvuku a zjevu, začal kafrat o tom, jak se rozpadá, protože ho bolí záda, jak jí zase ukřivdili v práci … pak se kapela podivuhodně rozloučila a vytratila. 

Chvíli jsme čekali, než technici připraví půdu pro hvězdu večera. Možná až moc chvil jsme čekali, ale to zkrátka k napínání publika patří, jen ať si počkají.:)Našla jsem si skvělej flek, stihla upozornit milou dámu na pravidla slušného chování, odstěhovala se od smraďocha s agresivní kolínskou zvanou TDPZP - Tří denní pižmo z podpaží (Jak ho tam vůbec mohli pustit?), zhodnotit svaly vyholeného klepeťáka a spočítat vzory na tygřích šatech jeho společnice, s kterou se last minute dostal velmi diskrétním, nenápadným a hlavně „bezkontaktním“ způsobem do první řady, ….. když konečně na pódium vlítla Jessie!

Vůbec si nedělala starosti s tím, jaké by publikum mohlo být. Jestli se na ní naladí, jestli bude rozumět textům nebo ne.  Jednoduše si ho získá, vstoupí na pódium, což donutilo zavřít panty i těm největším drbnám, přivítá nás svým odzbrojujícím hlasem a spustí v hlavě úvodní titulek: „To je ŽENSKÁ!“

Elegantní, silná, žena wamp s jedinečnou řečí těla, která zpívá o tom, jak se nebránit citům, nechat je plynout, být, milovat.  Dělí se s námi o hořkost, touhu, zklamání, naději, smíření ve vztazích, které prožila. Hořce, jasně, s nadhledem, přesto procítěně, citlivě. Hudba je pro ní terapií, osvobozuje a díky jejímu talentu a schopnosti vysílat jej, vtáhnout posluchače do příběhu, atmosféry, do nitra pocitu jsme mohli příjemně plout časem. Namíchala nám ty nejlepší ingredience. Kombinaci příjemného vzhledu, hlasu, příběhu, interpretace, skvělé taneční hudby.  Na rozdíl od Adele, která je podle mého názoru chladná, jakoby vyhaslá, avšak mimořádná, Jassie o svých prožitcích,  nedořešených vztazích, zpívá s chápavým nadhledem, je  přátelská, vřelá, srdečná, kontaktní a má šťávu! Při koncertu se nepropadá do svých schýz, nehraje na nás umělý divadýlko, nedává najevo, že jsme jen další publikum, ale svý publikum si hýčká a udržuje v pozornosti, baví jej, nechává plout, je tady a teď, přitom skvěle stíhá spouštět svoje nahrané vokály jako doprovod a pít čaj na nachlazené hlasivky.

Je to kus ženské, která svou ženskost umí nosit s elegancí. Její styl nejsou flitrované kostými, nalepovací řasy, ale domácí móda, s kterou by klidně mohla vynášet odpaďák, odhalenej nadpupík, bolerko, kdy vlastně zkoumáte, jestli odhaluje nahou kůži nebo je to tričko s klamem. V tomhle modelu pak může pokračovat směrem na předávání Grammy a nikdo by neřekl ani půl slova:).  Svou show staví na svých dokonalých hlasových dispozicích, vnímání svých kolegů v kapele, komunikaci s publikem, božsky zpívaném příběhu, na tom, jak je sama sebou, s ostatními, a pevně cítí zem a atmosféru. Vlastně se divím, že to není černoška:). Když zavřete oči, můžete i přesto, že nic nevidíte, vnímat její charisma, střídání ostrosti a jemnosti. Prácí se zlatem v hrdle místy připomíná Whitney Houston.

Jeden hit za druhým, poslouchejte, přeložte si, osobně si myslím, že album DEVOTION nemá chybu, ostatně, svědčí o tom úspěch v hitparádách, nominace na Mercury Prize i Brit Awards a nadržené publikum po celém světě. Vybrala si k sobě skvělé muzikanty. Musím říct, že černoch za bicíma – to má pro mě koule! A Jessie to moc dobře ví, jako královna svého men bandu se vyjímá báječně, umí to s nimi, dohromady fungují skvěle. Z jejich videí na internetu mám pocit, že je na manažerský poradě zlomených srdcí a šéfuje svým podřízeným, co mají dělat. Ve skutečnosti je ale milá, veselá, kontaktní, publikum si modeluje podle toho, jaké ho chce mít a držuje ho v pozitivismu.  Jessie si svým charismatem snadno získá respekt a důvěru jakéhokoliv člověka. Co je to charisma? Běžte se podívat na její příští koncert!

22.3.2013 | Volavka Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout