Ozvěny Jednoho světa: Lidský rozměr

70%

Recenze filmu: Lidský rozměr
Další: filmové recenze, kino premiéry

Sdílej:Sdílet na FB Tweetnout S Ohodnoť

Kvalita života se za poslední desetiletí rapidně zlepšila, tedy alespoň co se týká materiálního zajištění. Urbanizace, globalizace, aglomerace. Stěhování lidí z venkova do měst, za prací, za pohodlím. Do domů bez duší, paneláků a věžáků tyčících se nad pekelným společenstvím…lidí? Jsou to ještě vůbec lidská individua, když ani neznají své vlastní sousedy, na ulici se nemohou s nikým zastavit a v autě jezdí sami?

Když dáme městu určitý tvar, musí nám ho zcela jistě vracet zpět; po čase se najdeme vytvarovaní podle toho, jaké obrysy jsme mu vtiskli. Pozornost se vrací zpátky do nedávné historie, kdy byl vytvořen model moderního západního města.

„Kdyby dnes hledali recept na to, jak dostat město ven z města a viděli práci tehdejších modernistů 60. let, řekli by si, že to snad nemohli udělat lépe,“ zazní z úst architekta Danea Jana Gehla ve snímku Lidský rozměr, který nabízí humanistický pohled na moderní řešení městské architektury. Jsou tu města pro lidi, nebo pro auta? Je ústřední otázkou filmu, nehledě na to, že v autech přece také sedí lidé...

Zmizela náhodná místa setkání, prostranství před domy, kde se odehrává sociální život; byl vytvořen člověku zcela odcizený prostor, kde jeden byt sdílí v průměru dva lidé, případně jeden se svým psem. Proti tomu bojují aktivisté v Číně, Indii, Dánsku i na Novém Zélandu, kteří se snaží prosadit práva chodců, upřednostnit je před právy řidičů.

Proč vlastně chodit pěšky, když mohu jet autem? Na druhou stranu, můžou být lidé, kteří nechodí, skutečně lidmi? Co se stane, když všichni lidé třetího světa budou za pár desítek let řídit auta? Dostaneme se ještě vůbec do svého cíle?!

K zamyšlení nad těmito otázkami vybízí dokument Lidský rozměr.

Názor informuji.cz: 70%

Lidský rozměr