Bouřlivým reakcím novoborských se ale nelze divit, vždyť téma snímku - kontroverzní pomník umučeným sudetských Němcům, který stojí na místním hřbitově - je více než dva roky hojně diskutované a dělí severočeskou obec na dvě armády - tu pro pomník a druhou, která horuje za jeho odstranění. Časem se dokonce ukázalo, že to není pouze téma do plamenné diskuse, ale hodí se hravě i do politické kampaně, jak dokládají entuziastická vystoupení dnešních dvou kandidátů na prezidentský post – Jany Bobošíkové a Miloše Zemana.

„Myslím, že je to malý zázrak, že tu dnes budeme moci sledovat tento dokument,“ oznámil dále Provazník. „Nás režisér nenatočil před tím žádný film, natož pak aby vystudoval nějakou filmovou školu, producent zase nikdy nic neprodukoval, natož aby měl nějaké peníze. Výzvy jsou ale od toho, aby se s nimi něco dělalo.“

Filmový debut novináře Jana Geberta trvá pouhých 56 minut, ale emocemi je nasycen až po uši. Sleduje dramatický vývoj událostí ve městě Nový Bor, kde byl vztyčen místními zastupiteli pomník obětem poválečného odsunu, které tenkrát brutálně umučili rozlícení místní přímo na náměstí před radnicí. Postupně se ale díky pátrání v archivech přichází na to, že jména, která jsou v pamětním kameni vyryta, patřila zřejmě i členům SS, což atmosféru poklidného smíření typu co jsme si, to jsme si, vyhrotí do tragikomických poloh.

Rozlícení občanští aktivisté stojící proti pomníku s transparenty a vykřikující až nacionalistická hesla, vyjadřující kritiku Evropské unii a oslavující Václava Klause coby národního hrdinu mohou být trochu silná na žaludek, stejně tak jako dojemná zpověď příbuzného bývalého starosty Nového Boru, který líčí událost dle svých vlastních vzpomínek na dobu, kdy jako mladý chlapec přihlížel nelidskému zacházení se zmíněnými Němci. „To bylo to úplně nejhorší, co jsem kdy v životě viděl,“ říká třesoucí se stařík. „Hnali je dokola a mlátili, nakonec je zastřelili a nechali ležet na místě několik dní, než byli úplně nafouklí. Byly tam i ženy,“ vzpomíná.

Na diváka je uvaleno těžké břemeno morálního soudu: Zaslouží si sudetští svůj pomník anebo ne? Není to lehké rozhodnutí, dá se totiž vycítit, že film nenápadně straní těm, kteří si přejí pomník zachovat a z jejich oponentů dělá tak trochu hlupáky. Anebo jimi skutečně jsou? Pozorujíc paranoidního pejskaře a tamního lídra Zemanovců jeden opravdu neví…

Hra o kámen by si rozhodně zasloužila více faktů než emocí, více objektivity, důkladnější hloubkovou analýzu problému, který se na plátně nenápadně scvrknul na papiňák syčíci přes sebe dvě ideologie. Divák by tak možná dostal šanci morální dilema vyřešit. Ale nedá se vyloučit, že se toho ještě dočkáme, že rám dokumentu bude přesažen.

„Důležité česko-německé téma spojuje historické souvislosti s přítomností a má mezinárodní potenciál. Kromě toho věřím, že pod povrchem událostí, které krátkodobě zaujmou pozornost médií, se skrývají důležité, často povrchně zpracovávané příběhy, které si zaslouží hlubší pozornost,“ poznamenal Provazník v tiskové zprávě z 5. prosince. Film Hra o kámen však nekončí v České republice, ale čeká jej i speciální série projekcí s debatami za účasti historiků a politologů, a to v českých a německých kinech. Snímek, na němž se podílela i německá koproducentka Nadja Rademacher se tak bude v nejbližších měsících hrát třeba v Berlíně, Lipsku, Drážďanech a dalších německých městech. Mimo to bude Gebertův debutový počin dále cestovat po českých a evropských festivalech.

18.12.2012 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout