Anna Karenina: Drásající divadlo ve filmu
- Recenze filmu: Anna Karenina
- Další: filmové recenze, kino premiéry
Sdílej:Sdílet na FBTweetnoutS Ohodnoť
Anna Karenina. Přepychové divadlo ruské smetánky konce 19. století – a to doslova! V tzv. divadelním aranžmá filmového přepisu literární klasiky se sice divák v prvních minutách téměř ztratí a neví kudy ven, ale když pochopí autorský záměr, zvykne si na ohraničený prostor jeviště, tanečního sálu, lóží pro dámy i temného zákulisí.
Zkrátka, divadlo jako zmenšená kopie carského Ruska, každý v něm má své dopředu určené místo, ze kterého se nemůže snadno vymanit a vlastně ho to ve většině případů ani nenapadá. Dokonale přizpůsobivá společnost natěsnaná ve večerních robách a sexy uniformách.
Okouzlující Keira Knightley alias Anna Karenina se o razantní změnu pokusila, ale vzhledem k době a poměrům, ve kterých žila, se jí to nepovedlo. Od začátku filmu slyší proto hučení parní mašiny, předzvěst svého tragického konce, zároveň ale také dusot, který dává jejímu životu vytoužený zběsilý a vášnivý rytmus, který musela tak dlouho potlačovat kvůli nesmyslným společenským konvencím.
Paradoxem je, že ačkoli jí všechny ženy okázale proklínají a štítí se jí, nakonec to vypadá, že ji dokonce její odvahu závidí – jsou příliš slabé a usedlé na takový odvážný čin, jako je nevěra v postavení manželky vysokého vládního úředníka, kterého dobrácky ztvárnil Jude Law.
Plesové scény jsou skutečnou pastvou pro oči, zároveň také dobrým vhledem do zkostnatělého fungování společnosti, které se nemůže neodrážet v pro člověka tak přirozeném pohybu jako je tanec. Až když zatančí Anna s Vronským (Aaron Taylor-Johnson), je to tak silné, že se celé „divadlo“ okolo nich zastaví. Předzvěst lásky začínající v tanečním souznění tak může ignorovat jen málokdo, což dovede oba milence k neodvratné tragédii…
Kdy a kde dávají film: Anna Karenina