Jeho poslední sbírka s názvem „Potichu odstřelované pilíře“, vydána v nakladatelství Perplex, slavila svoje první oficiální uvedení v rámci Dne poezie v Opavě, a protože je Lukáš Bárta oblíbený i v Ostravě, byl nucen představit svou novou knihu také ostravským fanouškům. Tento „druhý křest“ nebo také uvedení knihy mezi ostravské čtenáře, jak tuto akci nazval sám autor, se konal v podvečer ve Staré Aréně na Masarykově náměstí. Vše se koná pod rouškou Bezejmenné skupiny.

 V malém sále Staré Arény se sešlo mnoho příznivců poezie a Lukáše Bárty. Aby to nebylo jen o čtení a připíjení, byl program obohacen hrou s názvem „Legenda o Bezejmenných“. Jak už z názvu vyplývá jednalo se o hru Bezejmenné skupiny, jejíž člen je i L.Bárta. Hra, o tom, jak se členové Bezejmenné skupiny stali slavnými a bohatými. Vtipné a satirické dílo všem divákům zpříjemnilo podvečer a bylo jakýmsi předskokanem před hlavním programem večera, tj. před představením samotné knihy. To probíhalo jako klasický křest knihy, jen se kniha nepolévala vínem, byl to přece křest druhý, takže si tvůrci jen připili.

 Potichu odstřelované pilíře, malá kniha plná velkých věcí. Pár přečtených veršů a každý čtenář proniká do nitra autorovy duše. Sbírka, složena z lyrických textů a jednoho epického, totiž odkrývá Bártovo nitro natolik, že v ní skoro plaveme. „Rozvíjí ji o osobní poetiku,  v níž se mu daří dobývat z převážně městské každodennosti působivé mikropříběhy a evokovat nevšední obrazy.“ Básně obsahují spoustu metafor, někdy jen těžce pochopitelných, protože jsou tak do detailu promyšlené, stejně jako asociace, jež básně obsahují. Pokud se nad básněmi hluboce zamyslíme, uvědomíme si, že to jsou opravdu verše psané srdcem, nikoliv rozumem. Jsou příkladem toho, že i v krátkých básní lze říct všechno a zároveň nic, tzv. myšlenky na papíře.  

 Kmotrem ostravského křtu knihy se stal, spolužák a kamarád Lukáše Bárty a také herec divadla Aréna v Ostravě, Michal Čapka. Popřál knize i autorovi vše nejlepší a společně si připili na dlouhá léta existence Potichu odstřelovaných pilířů. Velký dík patřil i bývalé studentce Lukáše Bárty, Haně Slaninové, která obohatila sbírku svými nádhernými a zajímavými ilustracemi, které dokonale knihu doladily a udělaly takovou tu pomyslnou tečku před celým vydáním. 

Jméno

jedné ze vzpomínek 
však nikdy nedal jméno 
ani přibližné

šla vždycky několik kroků napřed 
a mohla být rdousivě hezká 
počkat tak až ji doběhne

šli holou rovinou
a nic z kamenů v ní nenašel ani tenkrát 
ale jediné nač myslel
byl stejně trest

(ukázka ze sbírky Potichu odstřelované pilíře)

(Foto: Tomáš Kauer)

30.11.2012 | Katka Čajanková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout