Mapuje nonkonformní projekt umělecké skupiny Ztohoven, která se dostala do povědomí například nabouráním do vysílání televizního pořadu Panorama, kde vytvořila nad krajinou působivý atomový hřib. Nyní, po půl roku trvajícím projektu, přicházejí s „vyspělejším“ výstupem; dokumentární společenskou sondou o identitě a identifikaci.

A prostředkem tohoto výstupu se stalo riskantní manipulování občanskými průkazy: Členové skupiny žili v podstatě půl roku pod cizími jmény, neboť upravené fotografie, které na občankách měli, vždy nesly znaky každého z nich a oni se mohli tedy vydávat za kohokoli jiného. „Mojí ženu si bral jiný člen skupiny, já pak svědčil sám sobě na svatbě, protože jsme si vyměnili doklady,“ usmívá se Roman Týc, kterého společnost zná skrze upravení panáčků na semaforech. Běžné „občanské“ záležitosti jako svatba, návštěva zubaře, vyřizování zbrojního pasu, cestování do Londýna či učení se pilotování letadla probíhaly hladce, pod jiným jménem bez jakéhokoli povšimnutí.

Nejzajímavější na projektu bylo, že úřad jim falešné doklady vystavil sám! Požadoval pouze fotografie.  Jeden ze členů mohl tedy podat žádost o vystavení nové občanky a druhý ji potom vyzvedl. Veškeré jednání na úřadech přitom zachycovala skrytá kamera.

„Téma identifikace a identity je aktuální a každý ho dennodenně buď vědomě, nebo nevědomě prožívá. Každý tu občanku má v kapse, každých pět let se mu musí vyměnit, a neustále v ní pod záminkou pokroku či zvyšování bezpečí přibývají nějaké informace,“ upozorňuje režisér filmu a člen skupiny Ztohoven Michal Romeo Dvořák. „Děje se to automaticky a nikdo se nad tím nepozastaví. Ale to zastavení, ta akce a ten risk jsou obsažené v tomto filmu a mluví jasnou řečí.“

Film vybízí diváka, aby se sám zamyslel nad svým postavením a „okódováním“ ve společnosti, které je nakonec postaveno na absurdní poslušnosti, a – jak se skupina měla šanci přesvědčit – je lehce zneužitelné, přestože by nás paradoxně mělo chránit.

Veřejnost si vybaví zejména vyvrcholení projektu – výstavu mapující jejich půlroční snažení, konflikt s policií a nakonec její předčasné uzavření. To však byla jen malá část celkové mozaiky: „Občan K. je žánrově performance. Probíhala dlouho a na několika místech současně, od začátku tedy bylo zřejmé, že film je jediným médiem, kterým ji můžeme divákovi v neochuzené míře zprostředkovat,“ dodává Roman Týc.

Kdy a kde dávají film: Občan K.

31.10.2012 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout