První část představení je pojmenovaná Theme an Variations a autorem choreografie je George Balanchine. Novátor, který vycházel z ruské baletní školy tuto klasiku oživil důrazem na čistotu pozic a linií. Velkou pozornost přikládal pohybovým detailům. Klasické baletní techniky tak obohatil o abstraktní formu a dal vzniknout baletní neoklasice, někdy také nazývané "americký balet". A ještě jedna věc pro něj byla velmi důležitá - muzikálnost. "Pokud jde o mé balety, musíte naslouchat hudbě jako hudbě, nikoliv si jí osobně vykládat. Pak se vaše mysl osvobodí a porozumí tanci," říkával Balanchine. Miloval Čajkovského a Stravinského, ke kterým se rád celý život vracel. I první část Amerikany III vznikla na motivy hudby Petra Iljiče Čajkovského. Nastudovala jí Victoria Simon, členka souboru New York City Ballet, který Balanchine založil. Tančí Nikola Márová, Adam Zvonař a soubor Baletu Národního divadla. 

In The Middle Somewhat Elevated je název druhého vystoupení v rámci představení Amerikana III, jehož choreografii vytvořil William Forsythe na hudbu Thoma Willemse. Forsytha lze označit za experimentátora pracujícího s prvky, které bychom v baletu nečekali. Jaké to jsou? Použivá například mluvené slovo, video, elektronické zvuky nebo světelné efekty. Jeho konceptuální forma baletu obsahuje inspiraci mnohými uměleckými a myšlenkovými směry. Choreografie, kterou na jevišti Státní opery skvěle předvádí hlavně Miho Ogimoto, Aya Watanabe, Alexandre Katsapov a Mathias Deneux, se vyznačuje velmi náročnými figurami. V čem spočívá jejich náročnost? Především v plynulosti pohybu a náhlých změnách z rychlé pohybové sekvence v zastavení v pozicích, které balancují na hraně udržitelné rovnováhy. Forsythe pracuje velmi dobře i s prostorem a využívá pozitiv partnerské práce, při kterých si může dovolit náhlé zvraty a taneční triky. "Fyzikální chování těla je obvykle velmi regulované. V tomto smyslu jsme chtěli vytvořit prostor, který spíš jednoduše umožní člověku být tělem, než prostor, který vyžaduje určité chování těla. Cílem bylo vytvořit prostor neregulovaného času," řekl ke svým choreografiím William Forsythe. 

Jerome Robbins je autorem choreografie poslední části komponovaného představení. Balet Fancy Free vzbudil velký ohlas už v době svého uvedení v roce 1944. Tři mladí námořnící v pouličním baru na Manhattanu jedné noci během 2. světové války flirtují se třemi kolemjdoucími dívkami. Různými tanečními triky se je snaží svést. Robbins díky svému vrozenému smyslu pro humor dokázal zbořit hranici mezi kamenným divadlem a filmem, vážným a „komerčním“ uměním, ne však na úkor precizního profesionálního uměleckého výkonu tanečníků. "Dokonalost není něco opakovat přesně a automaticky. Dokonalost spočívá v obnovení, oživení, osvěžení." To bylo jeho krédem. Do podvědomí se jméno Jeroma Robbinse zapsalo hlavně díky muzikálu West Side Story, za jehož choreografii a spolurežii v pozdější filmové verzi obdržel prestižního filmového Oscara. K muzikálu složil hudbu Leonard Bernstein, ten je rovněž autorem hudby k baletu Fancy Free, kterou si můžeme poslechnout a zároveň si užít ladnost pohybů tanečníků ve Státní opeře při představení Amerikana III. 

"Nevidím důvod pro konzervaci. Balet je pohyb v čase a prostoru, živoucí okamžik. Balet je život. Není to budova nebo sloup, který stojí věčně." George Balanchine

27.10.2012 | Anna Pogranová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout