Všichni si přejeme žít ve světě, ve kterém vládne mír a kde se nemusíme každý den obávat o svůj život a život svých blízkých. Navzdory našemu přání nás média pravidelně zahlcují zprávami ukazujícími pravý opak. A tak jsme svědky mnoha skličujících situací a nevíme, jak jim zabránit. Ptáme se sami sebe, zda můžeme změnit svět k lepšímu, nebo můžeme jen bezmocně přihlížet

Těmto myšlenkám se věnovali v průběhu dějin mnozí filozofové s cílem pomoci člověku najít správný životní postoj usilující o probuzení nejlepších lidských vlastností, jež se stanou oporou harmonického soužití. Lidstvo není bezejmenný dav, ale tvoří ho jednotlivci, kteří svým myšlením a jednáním ovlivňují život celého světa. Může existovat vnější mír, pokud v nitru cítíme nezvladatelné napětí a je jen otázkou času, kdy dojde k výbuchu? Může existovat vnější mír, pokud uspokokujeme jen své vlastní potřeby a nevidíme ani neslyšíme prosby druhých?

Stoičtí filozofové si byli jistí, že vnitřní mír je spojený s poznáním sebe sama a rozvojem ctností jako je statečnost, umírněnost, rozvaha a spravedlnost. Vnitřní mír nám nemůže nikdo vzít, pokud to my sami nedovolíme, ale máme-li ho, můžeme jej naopak rozdávat a šířit.

„Milovat má větší hodnotu než být milován. Lépe je být pramenem, který dává, než studnou, která dostává. Lépe je nabízet, dávat, být schopen milovat, aniž bychom předtím uvažovali o tom, kolik nám tato láska může vynést.“ Jorge A. Livraga