Výstava nahlédne do starší i současné tvorby pražského malíře Josefa Mžyka, který začátek své umělecké dráhy spojil s Uherským Hradištěm. Studoval na zdejší střední uměleckoprůmyslové škole (1961–1965), posléze pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze (1967–1973), v Tbilisi (1972) a v Paříži (1981–1982). Věnuje se malbě, knižním ilustracím i volné kresbě.

Josef Mžyk se narodil ve Vídni a nezapře, že si ve svých genech nese vliv Egona Schieleho či Gustava Klimta. Jeho figurální tvorba je těmito malíři volně inspirována. Tvůrce však pouze nepřímo cituje, ale posouvá svůj finální výraz k modernějším vizuálním symbolům. Přitom využívá dvou výrazných témat, která vzájemně kombinuje a prolíná. Jednak jde o fenomén ženské erotické přitažlivosti, a pak také o výrazné přírodní motivy, do kterých své kněžky bez okolků zasazuje jak sádrové trpaslíky do zahrádky. Vše pak ještě akcentuje výraznou, místy až vulgární barevností. To, co chce zdůraznit, popisuje hodně naturalisticky, ale nebojí se zařadit ani komiksovou zkratku, popartovou nadsázku či surrealistickou fantaskní snovost. Současně ponechává také dostatek místa pro skryté významy, které si musí člověk objevovat sám.

Moderní výtvarný výraz bývá někdy připodobňován k soudobé hudbě. „Pokud použijeme podobného srovnání i u Josefa Mžyka, jeho práce lze připodobnit k dobré jazzové suitě, jejíž synkopový rytmus tvoří jasné barevné plochy a základní melodii elegance liniové kresby“.