O tom, že nejen samotné umělecké dílo, ale i prostředek sloužící k jeho vytvoření může být vizuálně atraktivním artefaktem, svědčí výstava vizovického výtvarníka Dušana Cendelína. Její unikátní koncept je založen na představení tiskových desek k dřevořezu jako svébytných výtvarných artefaktů.

Že se záměr tvůrců výstavy vydařil, vypovídají zápisy v knize návštěvníků: „Některé vystavené matrice jsou ještě zajímavější než díla z nich zhotovená. Dýchá z nich zvláštní atmosféra.“ Nebo „Neuvěřitelné a inspirující“ či „Neobvyklé, zvláštní, zajímavé… Hluboký dojem“.

Vizovický výtvarník-samouk se od roku 1973, po dobu více než 25 let, věnoval keramické tvorbě jako své umělecké profesi, a to společně se svou manželkou Naďou, absolventkou oboru výtvarného zpracování keramiky na SUPŠ v Uherském Hradišti. Na počátku nového milénia u něj ovšem nastává tzv. „únava z třetího rozměru“, jak s ironickou nadsázkou označuje pozvolný závěr své keramické tvorby a pozdní návrat ke grafickému projevu, s nímž experimentoval již na počátku šedesátých let. Za posledních téměř 20 let vytvořil obdivuhodně celistvou kolekci grafik, která svědčí o umělcově důvtipné a mnohotvárné invenci, mistrném zvládnutí grafických technik i o hravosti a chuti experimentovat.

Grafickou tvorbou se zabývá od roku 2004, kdy začínal s linorytem, záhy přešel k dřevořezu (2005–2015) a později i k monotypu (od 2010). Tvoří tedy nejčastěji metodami tisku z výšky a plochy; výjimečně pak tiskem z hloubky (suchá jehla) a v posledních letech si pohrává i s možnostmi počítačové grafiky.

K myšlence prezentovat grafickou tvorbu výlučně pomocí matric přivedl Dušana Cendelína jeho přítel, docent Jiří Eliška. Sám autor k tiskovým deskám dodává: „…je to sice pomůcka a nutnost na vytvoření konečného grafického listu, ale je to také zajímavý trojrozměrný objekt, přesněji jakýsi druh nízkého reliéfu zdůrazněného naválenou barvou. Není to sochařina, tedy nízký reliéf, je to něco mezi výsledným produktem a specifickou řezbařinou. Ale i to je nepřesné. Nicméně grafickou složku zdůrazňuje hloubka vrypu do desky a konečný dojem je působivý […] krásný akcent nízkého reliéfu. Matrice historicky nejstarší grafické techniky, tedy dřevořezu, mohou být skutečně vnímány jako svébytný objekt.“

K myšlence prezentovat grafickou tvorbu výlučně pomocí matric přivedl Dušana Cendelína jeho přítel, docent Jiří Eliška. Sám autor k tiskovým deskám dodává: „…je to sice pomůcka a nutnost na vytvoření konečného grafického listu, ale je to také zajímavý trojrozměrný objekt, přesněji jakýsi druh nízkého reliéfu zdůrazněného naválenou barvou. Není to sochařina, tedy nízký reliéf, je to něco mezi výsledným produktem a specifickou řezbařinou. Ale i to je nepřesné. Nicméně grafickou složku zdůrazňuje hloubka vrypu do desky a konečný dojem je působivý […] krásný akcent nízkého reliéfu. Matrice historicky nejstarší grafické techniky, tedy dřevořezu, mohou být skutečně vnímány jako svébytný objekt.“

A čím umělcovo dílo diváky nejčastěji zaujme? Svým silným evokačním nábojem. Mnohovýznamovostí a prolínáním několika obsahových rovin. Jeho grafiky, potažmo matrice, jsou doslova intelektuálními hříčkami, které vyzývají k dešifrování.