V hořké komedii Les (1871), která podle Jana Nerudy „svléká lid do naha a nedává pravdě ani fíkového listu na tělo“, otevřel významný ruský dramatik – ve své době nebývale dokumentárně – bolavá místa soudobé ruské společnosti i s kůží. Skrze příběh pokrytecké statkářky prodávající po kouskách les kolem svého panství „vysadil“ autor les, či spíše neproniknutelnou houštinu, lidských vztahů rostoucích ve společnosti založené pouze na „hraní rolí“, přetvářce a falši. Statkářka Gurmyžská, její přátelé a podřízení či mladý nápadník její schovanky, toužící však pouze po finančních výhodách kynoucích ze statkářčiny náklonnosti, splynuli s hraním svých rolí natolik, že tyto zcela pohltily jejich vlastní Já. Naproti tomu přivádí autor na scénu profesionální „hráče“, herce z povolání, kteří naopak do svých divadelních rolí promítají svou ryzí osobnost, a jimž je také dáno pokřivené hraní rolí druhých bezpečně a nesmlouvavě odhalit. Právě oni, Nešťastlivec se Šťastlivcem, nositelé mnoha poetických a nezpeněžitelných ideálů, mohou pronést slavnou repliku: „My jsme herci. Komedianti jste vy.“

Spolu s Bouří je komedie Les nejznámější a nejuváděnější hrou Ostrovského. Na domácí půdě dosáhla v nastudování ruského avantgardního režiséra V. E. Mejercholda z roku 1924 tisíc tři sta osmadvaceti repríz. Ve Slováckém divadle se objevila prozatím dvakrát, naposledy v režii Miloše Hynšta v roce 1970. Nejnovější nastudování uvidíte v režii Romana Groszmanna.