Alena Kučerová (1935) patří od poloviny 60. let 20. století mezi výrazné osobnosti českého výtvarného umění, uznávané kritiky u nás i za hranicemi. Za svoji grafickou tvorbu získala řadu významných cen v Čechách i zahraničí. Vedle českých sbírkotvorných institucí je zastoupena také v MoMA New York, Stedelijk Museum Amsterdam, Art Institute of Chicago či Centre Georges Pompidou v Paříži.

Její počáteční tvorba bývá spojována s novou citlivostí, která hýbala s určitým spektrem umění právě v 60. letech. V roce 1961 Alenu Kučerovou pozvala Adriena Šimotová do umělecké skupiny UB 12, v níž Kučerová bezesporu patřila mezi nejosobitější členy. Upozornila na sebe grafikou, která v sobě snoubí intimní momenty, odosobněnou formu a navzdory často subtilnímu výrazu ohromnou soustředěnou sílu a energii. Toto energické soustředění se naplňuje v osobité technice zpracování kovové matrice. Deska je perforována nikoli úderem, ale tlakem ruky na průbojník. Obraz vzniká takto proraženými body.

Ve své grafické tvorbě postupovala Kučerová od figury přes abstrakci a došla do krajiny. Samostatnou kapitolou v její tvorbě jsou ilustrace k básním Christiana Morgensterna. Po nedobrovolném vystěhování z atelieru na pražské Řásnovce, kdy přišla také o tiskařský lis a skončila s grafickou tvorbou, žije sama a ve střídmosti v malém domku po prarodičích v Polabí. Grafická tvorba je uzavřena a nová tvorba se v žitém duchu Arte povera odvíjí od toho, co poskytuje okolí. Umělkyně pracuje se svými starými plechovými matricemi, větvičkami, dřevem, zbytky bavlnek. Recykluje, lakuje, vyšívá a vrací se k Morgensternovi.

Výstava v Jihlavě představí především nedávnou a dosud nevystavenou tvorbu, zastoupenou nově adjustovanými matricemi, barevnými květinovými výšivkami, lakovanými asamblážemi, do kartonu vypichovanými kompozicemi, novými kresbami a poslední sérií ilustrací k Šibeničním písním.