Název výstavy odkazuje k autorskému přístupu k barvě, který je společný všem třem umělcům. Je jím důraz na experimentální práci s barvou a zároveň na akustickou stránku ve vnímání barvy a barevných vztahů (barevná fonetika).

Pozornost je tu věnována konstruktivnímu pojetí obrazu, který má s tradiční malbou často společné pouze základní výrazové prostředky, jimiž autor obrazu dociluje - štětec, barvu a plátno. Často i štětec absentuje a je nahrazen jinými, vhodnějšími nástroji. Obraz je zde velmi vzdálen klasickému pojetí, v němž hrají důležitou roli štětcové tahy, jakýsi osobitý "přednes", kterým vzniká rozeznatelný a emblematický autorský rukopis. Zde je malířské gesto naopak potlačeno, aby vynikla koncepce obrazu, respektive jeho zakládající idea. Obraz je materializací této myšlenky-úvahy. A tato materializace v sobě nese určité specifické technické a fonetické kvality, především ve směru optiky, vizuální akustiky a harmonické (ale i disharmonické) rezonance.