V české fotografii uplynulého půlstoletí najdeme také několik skvělých tvůrců, kteří většinu svého života strávili v zahraničí, tak jako Pavel Šticha, který do někdejšího Západního Berlína odešel 21. srpna 1968.

Pavel Šticha začal fotografovat po absolvování střední školy, zpočátku jako fotonovinář pro krajský deník Svoboda. V roce 1968 zakotvil v Západním Berlíně, kde dodnes žije. Po přesídlení do Berlína se Pavel Šticha shodou šťastných okolností stal fotoreportérem deníku Berliner Morgenpost a během krátké doby začal spolupracovat s řadou věhlasných obrázkových časopisů, které tehdy zažívaly svůj boom. Pavel Šticha záhy projevil svůj talent a stal se „univerzálním specialistou“. Skvěle zvládl nejen fotoreportáž a žurnalistický portrét, ale i žánrové momentky, kde uplatnil svůj smysl pro fotografický humor. Později rozšířil svůj zájem i o fotografování městské architektury a krajinářskou fotografii. Pro časopisy cestoval fotografovat do více než 50 zemí po celém světě.

Počátkem devadesátých let založil vlastní vydavatelství a začal vydávat fotografické publikace. Vedle několika autorských a tematických monografií to je zejména už více než čtvrt století se rozvíjející projekt reprezentativních knih portrétů významných Berlíňanů, jehož úspěšnost potvrzuje to, že se stal základem jeho nakladatelské práce, která se během let rozrostla na úctyhodných pětatřicet titulů, beznadějně rozebraných. Pavel Šticha je členem Německé fotografické společnosti (Deutsche Gesellschaft für Photografie) a získal mnohá ocenění včetně první ceny Československé společnosti novinářů v roce 1967 a první ceny na mezinárodním bienále humoru a satiry v umění v roce 1983 v bulharském Gabrovu.

S přibývajícím věkem a proměnami v médiích se začal naplno věnovat krajině. Po návštěvě Sonorské pouště vytvořil skvělý černobílý cyklus kaktusů Saguaro, které jsou nejvyšší na světě a vytvářejí neskutečné tvarové kreace. Tento cyklus fotografií vydal knižně a dílčí konvolut z této kolekce vystavil mimo jiné i v roce 2007 v naší galerii. Americká příroda jej natolik okouzlila, že od roku 2004 začal soustavně pracovat na tématu přírodních parků USA a Havaje. Jeho objektiv nezachycuje notoricky známá panoramata této krajiny, ale naopak pro nás objevuje ve skaliscích, často velmi obtížně dostupných a skrytých před zraky běžného turisty, tvarové podobnosti zejména s živými bytostmi, zvířaty, ptáky, rybami, ale i lidskými a bájnými postavami.

Právě menší výběr z tohoto souboru nyní představuje v havlíčkobrodské galerii.