Dějiny československého výtvarného umění dvacátého století se odehrávaly ve složitých společenskohistorických souvislostech, které měly často represivní charakter. K těm nejšťastnějším obdobím, jež umožnila dynamický rozkvět umělecké tvorby, patřila vedle druhé poloviny dvacátých let také druhá polovina let šedesátých.

Tato vojenskou intervencí předčasně ukončená etapa svázaná s nástupem pražského jara vnesla do historie naději na nový model uspořádání společnosti. Československá výtvarná scéna srovnala po prologu období tání velice rychle krok s mezinárodní situací. Vstřebala řadu inspirací z aktuálních světových hnutí a často je dokázala rozvinout osobitým způsobem. Etablovala se tu pluralitní scéna, na níž se konfrontovaly rozmanité tendence od postsurrealistické imaginace, přes gestickou a geometrickou abstrakci, kinetické umění a novou figuraci až po environment či happening. Pestré dění reflektovala vyspělá teoretická fronta. Československá scéna se během krátkého času dokázala integrovat do evropského kontextu.

To vše se projevilo mimo jiné uspořádáním IX. kongresu mezinárodního sdružení výtvarných kritiků AICA v Praze (1966), pořádáním mezinárodních výtvarných sympozií, účastí řady umělců na mezinárodních přehlídkách, reflexí světového dění v domácím tisku, výstavami československého umění v cizině i spoluprací se zahraničními teoretiky, kteří navštěvovali ateliéry českých a slovenských umělců a přispívali do zahraničních i zdejších periodik. Výstava, která bude postavena především na zápůjčkách z regionálních galerií, bude reflektovat pluralitní charakter československé scény. Představí celé spektrum idejí a výtvarných postupů a bude zároveň dokumentovat kvalitu akviziční činnosti regionálních sbírek.