Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem zve všechny příznivce malířek Emmy a Báry Srncových na výstavu optimisticky laděných obrazů a obrázků. 

"Od mládí jsem nemalovala, neměla jsem ani jedničku z kreslení. Horko těžko jsem odmaturovala na gymnáziu, kde mne při tělocviku vybrali do školy manekýnek. Toto povolání jsem dělala do roku 1960. Na československé výstavě v Kyjevě (tenkrát SSSR, Ukrajina) jsem dostala nabídku stát se herečkou v Černém divadle Jiřího Srnce, ve kterém jsem setrvala 20 let. Se mnou do souboru nastoupili samí výtvarníci a já, i pod jejich vlivem, jsem začala také tvořit.

Malovala jsem pro své potěšení, později jsem spolupracovala i na divadelních výpravách a filmech. Po rozvodu v roce 1980 se malování stalo mým povoláním. Vystavovala jsem od roku 1972 na mnoha místech světa. Celkem téměř 170 výstav. Nyní mne už nebaví cestovat a tak vystavuji výhradně v Čechách. Můj koníček je vlastně moje práce, ale v poslední době mne ještě baví přestavování a zařizování u nás doma.

Nejvíce se „dobíjím" v domečku na Šumavě, kde jsem pomalovala a zrenovovala, co se dalo. Ráda chodím do lesa, na houby a užívám si vesnického života. Mám tam hodně kamarádů, kteří o mne pečují a také hodně „pelíšků", kde stále častěji odpočívám. Po 70. narozeninách děkuji za každé nové ráno. Už jsem pochopila, co znamená to babičkovské: Hlavně to zdravíčko!" uvádí ve svém životopise Emma Srncová.