Nejen kvalitou, ale i kvantitou je výstava jedinečná, k vidění je zde pohromadě přes 1 400 vzorků minerálů ve čtyřech hlavních sálech muzea. 

 

První část výstavy představuje stará mineralogická naleziště. Jsou zde vystaveny předválečné sběry z ústeckého muzea a exponáty zapůjčené z okolních regionálních muzeí, Národního muzea v Praze a dalších institucí. V mnohých případech jde o nálezy ze světově proslulých lokalit, z nichž mnohé jsou dnes již zaniklé. Jsou to např. Dolní Zálezly s celou řadou dutinových zeolitů, zeofylit ze Starého vrchu u Radejčína, natrolit a apofylit z Mariánské skály v Ústí nad Labem, chabazity z Řepčic, augity z Paškapole, amfiboly z Lukova nebo aragonity z Číčova u Hořence a mnohé další. Některá z nalezišť byla dokonce první, a tedy typovou lokalitou určitého minerálu na světě, jako například v případě zeofylitu a hibschitu. 

 

Tak jako každá krajina má své obdivovatele, má je i naše sopečné pohoří. Snahy řady badatelů o detailní zkoumání minerálů této oblasti mají dlouholetou historii. Již od konce 18. století byly zdejší nerosty předmětem zájmu sběratelů, ale také řady odborníků. Druhý výstavní sál je jakýmsi spojovacím prvkem mezi historií a současností, hlavně však představí samotné České středohoří a zvláště významné badatele i sběratele minerálů, kteří zde působili, včetně nejvýznamnějšího geologa Josefa Emanuela Hibsche.

 

Poslední výstavní sál je pak věnován českému granátu (pyropu), minerálu, který je hojně šperkařsky využíván, a jehož hlavní naleziště jsou právě v Českém středohoří na Třebenicku. Představena je zdrojová hornina tohoto minerálu, historie jeho těžby a zpracování, množství přírodních i leštěných pyropů různých velikostí a tvarů, včetně historických i současných šperků.