Martin Mrkva (*1989) explicitně přiznává silnou inspiraci barokní malbou v její nejdramatičtější podobě. Přejímá tak dynamický rukopis, mystický charakter námětů, kontrastní zobrazování světel a stínu i tradiční barokní tematiku prostoupenou existenciálními úvahami. Mezi jeho díly tak můžeme vidět Juditu s hlavou Holoferna, zátiší Vanitas, fragmenty těl evokující Memento Mori nebo i představy pekelných monster. I přes hluboké procítění však Mrkva tyto výjevy zobrazuje s velkou porcí nadsázky. To, co na první pohled v jeho dílech vidíme, nemusí být vždy tím, čím to je ve skutečnosti.