Experimentální výstavní projekt nabízí neobvyklé setkání malby Lucase Cranacha staršího s malbami Patrika Hábla.

Monumentální oltářní obraz sv. Antonína Poustevníka, na jehož zadní straně je zobrazen Kristus v hrobě, vytvořil Lucas Cranach st. kolem roku 1520 pro klášter antonitů v Sasku a následně byl součástí interiéru katedrály sv. Štěpána v Litoměřicích. Komorní malby Patrika Hábla vycházejí z reflexe děl starých mistrů ‒ Albrechta Dürera, Lucase Cranacha, Paola Uccella a José de Ribery. Patrik Hábl proměňuje původní malby, vstupuje specifickým způsobem do jejich materiální podstaty a struktury, aby znejistil a zakryl nejen jejich podobu, ale zejména, aby posunul možnosti jejich vnímání. Háblova analytická dematerializace či přímo dekonstrukce obrazu je procesem, který vrcholí v plně abstrahovaných obrazech tváří a kompozic dotvářejících prostor v uzavřené pole s výzvou ke sdílení a k vzájemným interakcím, ve kterých komunikují především tváře, nositelé a prostředníci výrazu, obsahu či poselství.

Nabídka ke sdílení a vzájemné interakci se uskutečňuje nejen díky silnému autorskému gestu Patrika Hábla, ale především díky přítomnosti a pohledu diváka, který sám dotváří a násobí možnosti skryté i projevené malbami. Pohled diváka do tváří ukrytých a abstrahovaných v Háblových malbách se tak setkává s pohledy Cranachova Krista a sv. Antonína, čímž se uskutečňuje spojení nespojitelného: posvátný obraz, spásonosný pohled, produchovnělou více či méně abstrahovanou realitu tváří postav starých mistrů i sílu jemných, abstraktních tváří a kompozic. Obraz v obecném významu tohoto slova je sdílen a stává se Obrazem ukrytým i projeveným v našich myslích.