Veronika Tučková je pravnučkou naivní malířky Marie Krůtové a vnučkou malířky Jany Štanclové, po nichž zdědila citlivost nejen k malbě, ale ke hře barevných tónů, či někdy náhlých barevných přechodů. Tato mladá malířka původně netoužila studovat na výtvarných školách a nechtěla být ovlivněna akademickým školením. Přesto později studovala v malířském ateliéru Niny Hedwic Mainerové malbu a kresbu. Dříve ale studovala u bulharského umělce Lyube Petrova a následně u malíře Jiřího Housky, který se převážně věnuje figurální tvorbě a portrétům. Částečné ovlivnění jeho tvorbou se objevovalo v raných obrazech Tučkové, které nepostrádaly realistický základ.

Později ale začala spíše hledat svůj vlastní výtvarný jazyk, který čerpal inspiraci z jejích vnitřních představ, ale i z hudby, která se pak částečně otiskovala do jejích obrazů. Jako hudbu však někdy malířka vnímá i ticho, které možná slyší jen hudebníci – a pak napíší novou skladbu. Abstraktní forma jejích prací byla zprvu uzavřená do pevných kontur, navíc ohraničených tmavými linkami. Až později přechází do jiných forem a vzájemně navazuje barevné plochy v téměř hudebním souzvuku rozpažených rukou. „Snažím se malovat pro lidi a myslím si, že teplo, chlad, radost, vztek, vášeň, touha, smutek, sen a další emoce a pocity jsou něco, co k člověku patří a patřit bude, pokud se z nás tedy nestanou stroje,“ dodává mladá malířka. Po několika předchozích výstavách v Praze a v gotickém dvojčeti v Litoměřicích bude mít možnost vystavovat ve větším prostoru a vyrovnat se s formátem kostela Zvěstování Panně Marii v Litoměřicích.