Jedna z nejlepších současných živých kapel pochází ze zapadlé vesničky na východě Rumunska. Od ostatních balkánských dechovek ji snadno rozeznáte: hraje s pankáčským nasazením a jazzovou virtuozitou.

Vznikla poblíž hranice s Moldávií, ve vesnici Zece Prajini, kde žije 80 romských rodin, které se po generace věnovaly svým polím a hudbě. Za totality to byl kraj odříznutý od civilizace, díky čemuž se tu uchovala hudba, která v jiných krajích Rumunska zanikla. Její kořeny sahají až do osmanské říše a čerpají ze stylu tureckých vojenských kapel.

Dominantním nástrojem těchto "tureckých muzik" byla původně zurna, hoboji podobná píšťala, která svým ostrým zvukem pronikla i tou nejhlasitější bitevní vřavou. V 18. století vyměnily vojenské kapely dosavadní orientální nástroje za evropské, ale původní turecký způsob hry si ponechaly.

Skupinu objevil roku 1996 německý hudební nadšenec a později impresário Henry Ernst - a když ji přivezl do Londýna, Times její hudbu označily za "pekelný nářez". Fanfare Ciocărlia natočila osm alb, z nichž řada pronikla do čela žebříčků a inspirovala filmaře - renomovaný turecký dokumentarista Fatih Akin zachytil jejich triumfální koncerty v berlínských klubech.

Expert na hudbu Východní Evropy Garth Cartwright o skupině nadšeně píše ve své knize Princové mezi lidmi, filmový enfant terrible Sacha Baron Cohen si u nich objednal hudbu k filmu Borat, jejich skladby byly mnohokrát remixovány a adaptovány desítkami DJů i kapel. Na pozdější alba skupina zařadila radikální úpravy západních evergreenů - včetně filmového tématu z Jamese Bonda a Caravan od Duke Ellingtona - které dokazují, jak nicotné jsou hranice mezi hudebními žánry. Kapela též exceluje v unikátních scénických projektech - Gypsy Queens & Kings je přehlídkou těch největších romských osobností a Balkan Brass Battle je dramatickým soubojem mezi Fanfare Ciocărlia a hudebně spřízněnou srbskou dechovkou, známou z filmů Emira Kusturici.