V rámci svého bytostného založení – v umění jako radikální expresionista, dospěl Petr Šmaha k originální verzi nastupující vlny české figurální malby v sedmdesátých letech minulého století.

Figurace se vedle abstrakce začíná u nás výrazně uplatňovat již koncem padesátých let, aby se pak stala cenným proudem i českého polooficiálního umění doby tak zvané normalizace. Nedlouho po absolutoriu pražské Akademie (1968) se pravidelně na české výtvarné scéně uplatňuje i Petr Šmaha: obsahovým záměrem svých obrazů i jejich provokativním stylem. Vždy dílem, které svobodně volí způsoby své angažovanosti v dějinách malby, v kulturních dějinách dramatického dneška i člověka obecně. Stává se výraznou osobností českého expresionismu.

Dnešní Šmahova výstava navazuje na zdejší přehlídku jeho kreseb v roce 2014. Zahrnuje v podstatě všechny tematické okruhy jeho malby za poslední desetiletí. Jejich společným rysem je záznam události. Je to především událost malířská, vlastní drama svrchované malby. Ta je ovšem vždy nějak motivována zážitkem, určovaným osobním i kolektivním osudem, projevujícím se shlukem příhod, ústících nakonec do symbolického smyslu díla.