Symbolika světla se v adventním a vánočním čase objevuje v řadě předmětů, úkonů a zvyků. Kult světla byl součástí náboženských obřadů již před příchodem křesťanství. Církev původně pohanský kult ohně a světla přijala a vánoční a novoroční světlo povýšila na duchovní symbol. Křesťanská tradice pak spojila zimní slunovrat s oslavou svátku narození Božího syna, jenž měl být světlem naděje pro lidstvo. S odvoláním na výrok Ježíše Krista v evangeliu sv. Jana: „Já jsem světlo světa“ se světlo svíce postupně stalo zpřítomněním Spasitele.

Se světlem se ve vánočním čase pojila celá řada dnes již zapomenutých zvyků, mezi které patřilo např. zavěšování symbolu slunce, tzv. polazu, nad stůl ve světnici. Některé ze zvyků byly vystřídány jinými, mnohdy převzatými zvyklostmi, které se však stávají pevnou součástí současných Vánoc. Ale ani dnes nesmí na vánočním stole chybět svícen se zapálenou svíčkou.

Na výstavě jsou představeny historické svíce včetně jejich výroby a další předměty vážící se k symbolice světla v době adventu a Vánoc. Návštěvníci se mohou těšit na malovaný Orlickoústecký betlém z konce 19. a začátku 20. století.