V archivu fotografa a kameramana Ferdinanda Bučiny (1909–1994) najdeme nejvíce témat věnovaných vztahu člověka a přírody. Jeho první retrospektivní fotografická výstava se uskuteční právě v Příbrami a zahrne ranné práce, reportážní cestu na Zakarpatskou Rus z roku 1936, řadu textových i fotografických dokumentů pro soudobé časopisy, ale hlavně Bučinovo stěžejní dílo.

Hlavní část vytvořil během druhé světové války pod Bílými Karpaty v horňácké obci Javorník a jejím okolí. Přijel sem poprvé v roce 1937 za orchidejemi a kromě nich tu nalezl nevídanou komunitu protestantů, kteří se zde usídlili v sedmnáctém století. Javorník a jeho okolí se pro Bučinu stalo za protektorátu oázou jiného časoprostoru. Archeolog Zdeněk Smetánka rozeznává v jeho fotografiích nástroje, oděvy i zvyky staré několik staletí a tak nám snímky pořízené za druhé světové války ukazují obraz venkova, který bychom mohli vidět o několik set dříve. V deníku z let 1941/42 si Bučina poznamenal místní pověry „Žáby jsou jedovaté a pronásledují se. Děcko nesmí žábě ukázat zuby jinak by je spočítala a vypadaly by“.