Když skály začínají průsvitnět a hýbat se, je slyšet šepot kamene a stromy se dávají do řeči o vašich vlastních tajemstvích.

Lenka Falušiová patří k lesním chodcům a ve svých velkoformátových kresbách - grafikách nás vede do světa jesenických horských smrčin, kraje rozsáhlých a přirozených jehličnatých lesů. Pletivo delikátních čar a šrafur nikde nezačíná, ani nekončí, přesto z nich les vystupuje v působivé kráse: „Les, kam lidská noha nevkročí, temná houština, která promlouvá hlubokým zvukem“.

Výstava Lenky Falušiová je v mnoha ohledech podivná, nebude mít vernisáž, možná na ní budete sami a otevírá se v době, kdy my jsme stáli, ale skrze nás tajemně prošel čas a proměnil tvář světa i nás samotné. Ty změny jsou do značné míry odrazem neblahých zásahů člověka do míst, kam se pouštět neměl. Bůh-příroda se směje: Vybral sis to sám.