Tvorbu akademického malíře a grafika Jana Šafránka charakterizovala již od dob studií na Akademii výtvarných umění v Praze v grafické speciálce profesora Ladislava Čepeláka snaha dokumentovat vlastní principy hledání, konfrontaci sebe se světem a při tom najít nový neotřelý pohled na svět věcí a jevů.

     Vybral si k tomu i jednu z nejstarších a nejoblíbenějších grafických technik, jíž je dřevořez. Technikou, kterou dodnes používá, se vyjadřuje jen nemnoho grafiků, avšak díky ní lze nalézt jadrnost, kompoziční pořádek, důsledné vedení linie, ale i barevné odstínění černých a bílých ploch s jemnými nuancemi šedé a v neposlední řadě i lapidárnost grafické výpovědi.

     Tvorba Jana Šafránka vychází z jeho nejniternějších duševních stavů, které jsou inspirovány jeho vlastním životem, životem svých nejbližších, osudy přátel, sociálním klimatem společnosti i krajinou, která je mu domovem. Jeho tvorba je charakteristická tím, že své náměty zpracovává v cyklech. Důvodem tohoto přístupu je především to, že mu to dovoluje hlouběji proniknout do nitra ztvárňovaného motivu.

     Tematicky lze v jeho díle oddělit v zásadě dvě inspirační linie. Jedna je zaměřena na přírodu, druhá pak na lidskou osobnost. Prvními inspiračními zdroji jeho grafik a kreseb byly krajiny kolem Prahy. Později na něho zapůsobila krajina jižního Slovenska. Jeho dřevořezy a kresby s tímto tématem a nejen s ním, jsou skutečně bravurní.

     Motivy inspirované krajinou a rostlinnou vegetací v tvorbě Jana Šafránka pomalu ustupují začátkem devadesátých let.

     V současné době vychází jeho tvorba z motivů inspirovaných kořeny. Hledá jakousi paralelu s vývraty stromů a se životem člověka. Mnohé lidské osudy mu připomínají spadané a zapomenuté listí na vinicích a sadech, sepjaté ruce pak vyjadřují lidství a jeho utrpení. To vše ho přivedlo k motivu člověka a jeho figury. Podoba není důležitá, jde o osud a vše je zachyceno v gestech. Zachycuje lidi bez sentimentu v základních atributech jejich existence. Nechce, aby lidé na jeho grafikách byli podrobeni rentgenovému vyšetření, ale aby byl zachycen stav jejich duší. Nejedná se v žádném případě o lidské portréty. Autor se snaží zachytit člověka ve chvílích, kdy stojí před rozhodováním, tedy v mezních situacích.

     Jeho kresby a grafické listy jsou výrazem jeho introvertního přemýšlení a jeho psychického stavu. Autor v nich chce vyjádřit složitost lidské psychiky. Z jeho kreseb i grafik lze vycítit, že autor o svém díle intenzivně přemýšlí. Výsledným dílem je pak nepřikrášlená skutečnost autorem vnímaných mezilidských vztahů. Čas prověřil a dále prověřuje uměleckou hodnotu výtvarného díla Jana Šafránka. A podle mého názoru lze říci bez nadsázky, že v této prověrce jeho dílo obstálo.

     Z textů Dr. Zbyňka Dudy a Prof. Jiřího Davídka.