Studená válka, Madonna, normalizace, natupírované vlasy, pac-man, válka v Afghánistánu, synťáková hudba, sametová revoluce… To všechno jsou pojmy, které napadnou na první  dobrou generaci mileniálů, když se jich zeptáte na 80. léta a nastupující svobodu. Na vlastní kůži ale tohle období nezažili.

Filosofie může paměť člověka definovat jako fenomén. Zabývá se potom tím, jak se historické události jeví někomu, kdo nemůže uplatnit svou empirickou zkušenost. Jedinec si konstruuje svou vnitřní představu o dějinách a minulosti. Výstava se nesnaží věrohodně reflektovat historii, ale pracuje s vědomím, které si historickou skutečnost deformuje.

Ve výstavě 80’svoboda nyní studenti Ateliéru fotografie 2 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové rozvíjí své myšlenky o 80. letech a svobodě. Nesnaží se o exaktní vyobrazení faktů. V dílech se promítá kolektivní paměť generace, která 80. léta ani  nastupující svobodu počátku devadesátých let vědomě nezažila. Své představy v tekuté modernitě, jak naši dobu definoval sociolog Zygmunt Bauman, čerpají z toku útržkovitých a fragmentalizovaných informací a dojmů změti digitálního prostoru. Výstava se tak stává archeologií vědomí o mytologii a představách jedné generace a jejich názoru na 80. léta a svobodu.