Inscenovaný dokument přináší uhrančivý příběh muže, který ve stovkách svých písniček dokázal vybudovat svět, v němž je spoustě lidí dobře. Film si klade za cíl představit Žalmana nejen jako hudební legendu, ale chce i přijít na kloub okolnostem, díky nimž se touto legendou stal. Na počátku bylo několikaleté hledání, jak filmově uchopit Žalmanův zajímavý životní příběh. Žalman v minulosti odmítl několik nabídek od různých dokumentaristů a klíč ke své duši propůjčil až scenáristovi Janu Hlaváčovi a režisérovi Zdeňku Gawlikovi.

"Film je nejen o tom, co Žalman udělal pro lidovou hudbu ve svých začátcích, ale i o tom, jak se dál vyvíjel a po padesáti letech aktivního hraní pořád vyvíjí, což dokládá jeho nejnovější album, které bude pro fanoušky velkým překvapením. A taky je o Žalmanovi-člověku, kterého si vážím i proto, že naplňuje svým životem i uměním známé Kantovo rčení o „hvězdném nebi nad hlavou a mravním zákonu ve mně“. Skutečnost, že se film podařilo natočit, je pro mě osobně nejen splněním jednoho dávného snu, ale i částečnou splátkou dluhu za to, co mi v posledních čtyřiceti letech dávala Žalmanova tvorba", říká o filmu režisér Zdeněk Gawlik.

Z větší části hraný dokument tvůrci natáčeli v 17 natáčecích dnech. Točilo se převážně v jižních Čechách – z toho celých devět natáčecích dní filmaři trávili v malebných vískách Záhoří, Brloh, Minice, Hamr u Římova, Střížkov, Borek, Nažidla a v okolí Ševětína. Jeden celý obraz (ze sedmi) se natáčel v Telči, točilo se také pochopitelně v Žalmanově rodišti Pohůrce i v Českých Budějovicích.