Jindřich Štreit se narodil 1946 ve Vsetíně.

V letech 1963 – 1967 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia se stal učitelem Rýmařově, později ředitelem školy v Sovinci a v Jiříkově. Kromě své pedagogické a fotografické činnosti se věnoval veřejně prospěšné práci. Od roku 1974 vedl galerii Sovinci. Po roce 1982, kdy se zúčastnil nepovolené výstavy, byl vězněn. Po propuštění až do roku 1990 se nesměl věnovat své profesi. Ve svobodném povolání působí od roku 1994. V letech 1991 – 2003 vyučoval na FAMU v Praze, v letech 1991 – 1992 na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, od roku 1991 do současnosti na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.

V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku (Burjatsko, Krasnodarský kraj, Ingušsko, Čečensko), ale také v České republice (Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Lidé mého kraje – Bruntálsko, Ocelový svět, Tichá nemoc, Vítkovice, Hledat anděla, Lidé Vítkovska, Prozřetelnost boží, Kde domov můj). Na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity se podílí na vedení několika studentských projektů (Lidé Hlučínska, Náš svět, Zlín a jeho lidé, Dobrovolně, Opava na prahu 3. tisíciletí, Dopravní podnik Olomouc). 

Nejnovějšími cykly z roku 2018 jsou Ze tmy ke světlu (o duchovní službě ve věznicích) a cyklus o domácím hospici „…s láskou…“.

V roce 2006 mu byla prezidentem republiky udělena Medaile Za zásluhy. V roce 2014 mu Umělecká rada Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Bratislavě udělila titul doctor honoris causa.