Svým rytmem navozují dojem písma. Nečitelnými znaky vytváří vizuální paralelu ke slovům, větám, sdělením. Lettristické kompozice se staly východiskem pro tvorbu Zdeňka Kirchnera a propojují jeho dvě životní etapy – před a po emigraci do Paříže v roce 1969. Písmo jako charakteristický prvek se v Kirchnerově díle objevovalo v různých podobách od roku 1963. Pomocí nečitelných znaků rytmizovaných v řádcích vytváří nové písmo odpoutávající se od jeho zažité formy. Od poloviny šedesátých let důležitou roli v jeho tvorbě zastávala také hudba, především jazz. Ten do svých děl přenášel skrze skripturální záznamy a nápisy. Současně s volnou tvorbou se již během studií na VŠUP zabýval prací v oblasti užité grafiky. Spolupracoval s hudebním vydavatelstvím Supraphon, různými knižními nakladatelstvími nebo s časopisem Tvar.