Robert Vano udělal jako nezkušený osmnáctiletý mladíček odvážné věci, které by si dovolil jen málokterý ostřílený chlap, přesto není hrdina. Dotýkal se nejslavnějších mužů i nejkrásnějších žen světa, potkal největší ikony světového showbusinessu, přesto se nedá považovat za světově slavného člověka.

Vydělával tisíce dolarů denně, a přesto nikdy nezbohatl. To málo, co si plánoval, mu nikdy nevyšlo a na to mnohé, co se mu podařilo, ani nepomyslel, natož aby si to plánoval. Odešel z tehdejšího Československa, aby se zbavil života pod bičem totalitního otrokáře a na místo toho se stal na chvíli dobrovolným, ale trochu nechtěným otrokem amerického snu. Chtěl uznání, ale v Americe měl zatím “jen” úspěch. Pro uznání šel dále světa kraj, ale ani Itálie, Španělsko, Německo či Francie mu ho nenabídla. A když už o to nestál, tak se mu nakonec uznání, úspěchu a velké mediální pozornosti dostalo po návratu do jeho rodné vlasti, ale už jako prošedivělému charismatickému pánovi s americkým pasem, přičemž ta “vlast” už byla poloviční.

Za svou životní cestu nenasbíral moudra na několik knih, aby je pak rozdával jako mnozí úspěšní rodáci, kteří opustili svou “vlast”, ale naučil se jen několik málo pouček a zásad, které ho pak provázely celý život a kterým nakonec vděčí za přežití. Paradoxně by se však vešly na jednu stránku malého kapesního zápisníku.

Retrospektivní, avšak komorní výstava “Jmenuji se Robert Vano” je jiná. Jiná jako sám autor, jehož přístup k životu nebyl nikdy řízen ocelovou vůlí a odhodláním, jak jsme u významných lidí zvyklí, ale neuvěřitelným vlčím instinktem přežít. Návštěvník výstavy či náhodný pozorovatel se tedy možná potká s někým, s kým se může ztotožnit daleko snadněji ve vztahu k vlastnímu životu, než by to mohlo být u jiných významných osobností. Robert Vano je totiž v první řadě citlivý a zranitelný člověk, který se nedá považovat za jakéhokoli superhrdinu moderní doby. Jeho životní příběh však ale skrze jeho odvážné a upřímné fotografie jisté symptomy hrdinství a ojedinělosti často vykazuje. Prosím, seznamte se. Adolf Zika, kurátor výstavy