Dnešní Střední uměleckoprůmyslová a Vyšší odborná škola v Turnově byla pod názvem „Odborná škola pro broušení a zasazování drahokamů“ založena v roce 1884 jako součást sítě odborných učilišť rakousko - uherské monarchie. Navazovaly na lokální řemeslné tradice a přispívaly ke zvýšení úrovně místního průmyslu. Tím bylo v Turnově po staletí broušení drahokamů a zlatnictví. Na rozdíl od německých sklářských a bižuterních škol v pohraničí, se od počátku profilovala jako škola česká. Projevilo se to i v orientaci na domácí uměleckořemeslné tradice a materiály.

Profesoři, po roce 1900 výhradně absolventi pražské Uměleckoprůmyslové školy nebo Akademie výtvarných umění, i dílenští učitelé se zasadili o vysokou úroveň výuky. Díky spolupráci brusičského, glyptického, zlatnického a od r. 1937 i stříbrnického oddělení vznikly komplikované, výtvarně i řemeslně vyspělé  šperky a klenoty, včetně unikátních nádob řezaných z drahokamů. Školní práce z počátečních let se nesly ve znamení historismů. Pozoruhodná je série šperků z let 1901-12, inspirovaná starým Egyptem dávno před módní vlnou vyvolanou objevením Tutanchamonovy hrobky. Na konci 19. století se však prosadila secese a ta škole přinesla na světové výstavě v St. Louis v r. 1904 první  zlaté medaile za granátové šperky. Vliv Paříže, Vídně a Prahy pak působil na následující dekádu. - K úspěchům budoucí éry významně přispěl pedagog a ředitel Antonín Karč (1879–1952). Dovedl školu k cenám Grand Prix z Paříže v r. 1925 a v r. 1937.

Po 2. světové válce se škola pokusila navázat na úspěšný výraz 30. let, ale společenská situace luxusním oborům nepřála. Ve škole prakticky ustala práce se zlatem a kvalitními drahokamy. Progresivní umělecké a designérské tendence se  ujaly až na konci padesátých let.

V historické sbírce školních prací se zřetelně vyděluje úsek od poslední dekády 19. století do čtyřicátých let 20. století jako názorově ucelená, výtvarně zřetelně definovaná epocha, jež české kultuře přinesla umělecké řemeslo nejvyšší úrovně.