Petr Malina: Zásadní pro tvorbu Petra Maliny bylo studium v ateliéru Jiřího Sopka. Intenzivní každodenní spolupráce se spolužáky formovala jednotlivce díky vzájemné konfrontaci a komunikaci. Klíčovým prvkem Malinových obrazů se stal život, osobní vzpomínky a prožitky jeho nebo jeho blízkých. Expresivnější malby menšího formátu, na rozdíl od více distancovaných větších obrazů, sbližují diváka se sdělovanou emocí.

Pracuje často na základě fotografie a akvarelových kreseb, kde zachycuje konkrétní představu svých obrazů. Malina se často vyjadřuje v obrazových souborech, ve kterých dominují velké čisté barevné plochy interiérů s přesahem do krajinomalby či zátiší, ale nikdy se nevzdává prvku figury. Konfrontuje divákovu realitu se svou vlastní, zavádí ho do interiéru města, galerií i parku - do míst vydechnutí a aktivního odpočinku.

Ondřej Roubík: Figura hraje hlavní roli také v obrazech Ondřeje Roubíka. Realistické postavy a situace zachycené v určitém okamžiku nabývají často až snového charakteru. Obrazy, kterými prochází bezčasí situací, jež se opakují snad od nepaměti, znějí tichem a probíjejí emocemi. Originalita a svébytnost Roubíkovy malby se pojí s tendencí k jisté klasičnosti, historismu a symbolismu počátku 20. století. Výpravnost a psychologizace jednotlivých postav rezonuje na často jednolitém pozadí, které občas naruší jednoduchou stafáží, která ještě více rozvíjí divákovy asociace.

Pavel Šmíd: Pro obrazy Pavla Šmída hraje důležitou roli médium fotografie a fotografická alba, která mu slouží také jako archiv historické paměti. Vzpomínky osobní i cizí přetváří na obrazovém plátně, a promítá do něho citlivost a psychologizaci postav. Široký tematický záběr jeho tvorby netvoří jen banální náměty, ale také historická a politická tematika, líčící portrét doby. Zajímavým prvkem se stává jistá revize realismu jeho prací – zamlžení či rozmazání – kterým naznačuje okamžiky naplněné i nenaplněné. Zamlžení a nejistota připomíná tzv. photopaintings Gerharda Richtera, který popírá to, co dříve naznačil.