Čintamani a ptáci, proslulá kobercářská povídka české literatury – a ostatně i filmu –  má jádro ve skutečném příběhu, který se udál v první polovině dvacátých let, kdy mezi rozmanitými zájmy a koníčky Karla Čapka zaujímaly významné místo orientální koberce. Sběratelský význam bílého anatoláku Čapek v jednom pražském obchodě rozpoznal a byl by ho rád sám koupil, na prodej však tehdy nedošlo. V roce 2014, asi devadesát let poté, co Čapek unikátní koberec obdivoval a nezískal, se jej podařilo zařadit do sbírek Národní galerie v Praze.

Podle soudobé nomenklatury jde o Koberec selendi se vzorem ptáků, pocházející ze západního Turecka; na základě současných poznatků můžeme spíše než o 17. století uvažovat o době vzniku už na sklonku nebo ve druhé polovině 16. století, je to tedy jeden z nejstarších orientálních koberců v českých sbírkách. Aby mohl být představen návštěvníkům, prošel náročným restaurátorským zásahem, jehož průběh bude na výstavě doložen fotografiemi i dokumentárním filmem. Především k zájmu Karla Čapka o orientální koberce se vztahují také další exponáty této mezioborové výstavy. K výstavě je vydán stejnojmenný sborník.