Jan Dyntera se dlouhodobě zabývá fotografií. Vnímá ji jako svrchovanou estetickou vizuální formu a současně zkoumá, jak rozšířit její výrazové možnosti.

Výsledkem jeho hledání je i aktuální soubor abstraktních, či snad lépe řečeno abstrahovaných fotografií. Tvoří jej různě veliké geometrické obrazce, zřetelně připomínající konstruktivní abstraktní malířství. Geometrie v umění je vždy příznakem hledání řádu a jeho estetickým porušováním, ať už se jedná o vzájemné proporce či o napětí mezi jednotlivými plochami a jejich barevnou skladbou. V tomto smyslu dochází u Dyntery k zajímavým výsledkům, které tento racionální svět umění obohacují o pozoruhodné efekty. 

Nicméně hrátky s plošnou geometrií ve fotografickém médiu, které směle konkurují či doplňují tradiční malířství, jsou pouze jednou vrstvou umělcovy práce. Tou druhou, svým způsobem zárodečnou, je vizuální pohyb v hlubinách digitálního prostoru a jeho omezeních, ve světě mediálních chyb, tak jak jej vytváří sofistikované grafické, zobrazovací či vyhledávací systémy. Autor se zmiňuje, že jde o koncept, který je evokován zobrazovacími chybami při výpadcích datového připojení při surfování na internetu.

Obraz se z původní podoby rozpixeluje, rozpadne na monochromatické plochy. Dochází tak k jisté „dekonstrukci“ obrazu na minimální částečku, kdy původní vyfotografovaný jev zcela zmizí z vizuálního zřetele. Autor pak z těchto minimalistických barevných „chyb“ konstruuje novou realitu, která může, ale zdaleka nemusí, mít vazbu na „původní“ předlohu. Dochází tak pomocí systémových počítačových chyb k podobné situaci, k jaké docházelo v analogickém vizuálním módu u abstraktního malířství při jeho vzniku počátkem desátých let minulého století.