Stanislava Karbušická a Anna Ročňová experimentují s materiály, kompozicí a vztahy mezi "já", "ty" a "oni". Anna vytváří křehké objekty, koláže a instalace vycházející převážně z přírody. Osobní tvarosloví buduje na průsečíku umělých lidských výrobků a rostlé hmoty.

Toto propojení intuitivně řadí do celků fungujících na principu neustálého zkoumání kombinací. Doménou Stanislavy je vytváření scén a postav. Více či méně abstrahované figury vyprávějí děj bez potřeby jej začít nebo skončit. Výsledný prostorový "snímek" překypuje barvou, kontrasty a jemnými detaily. Melancholické situace jsou jakoby v mlze a navrací nás k pravěkému vyprávění kolem ohně.