Po koncertování na podporu alba Future Runs Magnetic z roku 2014 si Matt Drenik dal pauzu, kterou strávil ve svém suterénním studiu v Portlandu ve státě Oregon skládáním nového materiálu. A i když Future Runs Magnetic bylo obecně přijato jako velké kytarové album, nyní se Drenik vydal úplně jiným směrem.

Sedl si ke klavíru, hrál balady, nahrával je na svůj iPhone a pak překopal do písniček. Oslovil svého bratra Jasona Drenika (Hairy Patt Band), aby desku koprodukoval. Oba se nechali ovlivnit zvukem Roxy Music, Davida Bowieho a Jima Carrolla. 

Postupně tak vzniklo dvacet skladeb a Drenik si objednal studio Revolver Studios (Portland, OR). Za pomoci Paula Pulvirentiho (Elliott Smith, No. 2), který hrál na bicí a několika dalších hudebníků, členů Battleme - Chada Savageho, JJ Eliota, Colina Hegny (Brian Jonestown Massacre) a Williama Slatera (Grails, Denver) začal Drenik sestavovat konečnou podobu svých demonahrávek. Garážovou a prodchnutou sedmdesátými léty. Na třetí vekou desku Battleme Habitual Love Songs se nakonec dostalo čtrnáct písniček, nakažlivá směs roztřepeného, psychedelického a hlučného popu. 

Battleme Battleme je stage jméno amerického muzikanta a zpěváka Matta Drenika a jeho kapely.